Elektromobil na vodíkový pohon (FCEV) má, stejně jako BEV, pouze elektromotor, ale liší se způsobem uchovávání, resp. získávání elektřiny – větší část trakční baterie je u FCEV nahrazena nádrží na vodík a sestavou palivových článků, ve kterých se vodík chemickou reakcí přeměňuje na elektřinu a vodní páru. To zní jako velice slibné řešení, avšak vzhledem ke konstrukční složitosti a výrobním nákladům zůstává vodík zatím hudbou budoucnosti.
Hybridní elektromobily (HEV) lze dále dělit, a to především dvěma způsoby. Prvním způsobem je dělení podle uspořádání hnacího ústrojí na sériové, paralelní a kombinované hybridy.
Sériový hybrid
je vždy poháněn pouze elektrickým motorem a spalovací motor slouží jen k dobíjení baterií. Jeho nejsilnější stránkou je městský provoz a především jízda stylem stop-and-go, při níž dosahuje spalovací motor u konvenčních vozů nízké efektivity.
Paralelní hybrid
může být poháněn buď čistě spalovacím motorem, nebo pouze elektrickým motorem, případně jejich kombinací. Oproti sériovému hybridu je efektivnější při vyšších rychlostech, kde dokáže v případě potřeby využít výkonový potenciál poskytovaný kombinací obou motorů.
Sériový/paralelní hybrid
umí podle potřeby přepínat mezi sériovým a paralelním režimem a kombinuje tak výhody obou dvou. Díky tomu může být také poháněn jak pouze elektromotorem, tak pouze spalovacím motorem, případně jejich kombinací.