Úspory nás příjemně překvapily
Pro Liz a Grahama se nabíjení Enyaqu stalo každodenní součástí jejich života, zejména doma, kde nabíjejí zhruba ve třech čtvrtinách případů. „Nastavili jsme si inteligentní energetický tarif, s nímž v určitých nočních hodinách odebíráme levnější elektřinu,“ vysvětluje Graham. „Kdykoli vůz zapojíme, automaticky se nabíjí v těchto hodinách, což nám dokonale vyhovuje. Nikdy nenecháváme baterii moc vybít, raději ji udržujeme nabitou na 80 procentech, abychom byli stále připraveni na jakoukoli cestu.“
S nabíjením mimo domov mají manželé převážně pozitivní zkušenosti, i když si uvědomují, že to něco stojí. „Ceny se dost liší,“ poznamenává Liz. „Někdy to může být osmkrát až dvanáctkrát víc, než platíme doma. Ale infrastruktura se tady ve Velké Británii za poslední rok opravdu zlepšila. Využíváme kombinaci Škoda Powerpass, Electroverse od našeho dodavatele energie a dokonce i superchargery jiných dodavatelů.“
Najít nejbližší nabíječku nebyl nejmenší problém.
Ani na jejich nedávné 3 500 kilometrů dlouhé cestě po několika evropských zemích nebyl problém najít dobíjecí stanice. „Během cesty jsme s nabíjením neměli jediný problém,“ říká Graham. „Tak jako u každého auta je klíčové naplánovat si cestu dopředu. A my plánujeme tak, abychom měli dost času zastavit a dobít – buď u veřejné stanice, nebo u někoho z rodiny.“
Pokud jde o „obavy z dojezdu“, Urwinovi se nikdy ani vzdáleně nepřiblížili k tomu, že by jim došla energie. „Plánujeme s dostatečným předstihem,“ dodává Liz sebevědomě. „A ve výjimečných případech, kdy už nám začala docházet šťáva, jsme úsporně dojeli k nejbližší nabíječce a natankovali. Je to úplně stejné jako sledovat ručičku palivoměru v benzinovém autě.“
Na své cestě Evropou urazili na 3 500 kilometrů.
I když se občas najdou lidé, kterým dělá dojezd starost, Liz a Graham nenašli u svého Enyaqu žádné nevýhody ve srovnání s klasickými auty se spalovacím motorem. Ve skutečnosti přemýšlejí o dojezdu spíše z časového hlediska než z hlediska vzdálenosti. „Na osmdesátiprocentní nabití můžeme jet zhruba čtyři hodiny,“ vysvětluje Graham. „Ale tak dlouho bychom bez přestávky stejně nejeli, takže zastávky na dobíjení dokonale zapadají do našeho obvyklého režimu.“
Mezi největší výhody elektrického pohonu Urwinovi řadí naprostou tichost a hladký výkon. „Úžasné je také rekuperační brzdění,“ poznamenává Liz. „Enyaq působí lehce a svižně, což je vzhledem k jeho velikosti impozantní. Člověk si rozdílu v jízdních vlastnostech opravdu všimne.“ Enyaq je příjemně překvapil i z ekonomického hlediska. „Obvykle jezdíme v úsporném režimu a dodržujeme povolenou rychlost,“ vysvětluje Graham. „Na výletě po Evropě, kde se teploty pohybovaly od 24 do 34 stupňů Celsia, jsme v průměru ujeli 6,55 kilometru na kilowatthodinu.“
Chvíle odpočinku pro posádku.
Pro Liz a Grahama je nakonec finanční i praktický přínos jízdy elektromobilem jasný. „Zjistili jsme, že úspornost jízdy s Enyaqem je lepší, než jsme očekávali,“ uzavírá Graham a dodává: „Zejména ve srovnání s tím, na co jsme byli zvyklí u klasických aut.“
Při nabíjení doma jsou jejich náklady minimální. „Nabíjení z 10 na 80 procent nás stojí méně než čtyři libry a získáme díky němu přibližně 320 kilometrů dojezdu,“ uvádí Graham. „Veřejné rychlonabíječky ovšem můžou stát i desetkrát tolik, takže se vyplatí podívat se do aplikací a porovnat ceny. Jde jen o to, jak vyvážit náklady a rychlost nabíjení.