Můj Enyaq: zkušební jízda mi otevřela oči

Seznamte se s Pootersovými. Dozvíte se, jak se Škoda Enyaq stala členem rodiny, protože nabízí nejen příjemné svezení, ale zároveň je šetrná k životnímu prostředí. Jaká dobrodružství rodina zažila na cestách Evropou?

7. 3. 2024 eMobilita

V nejnovějším díle seriálu o majitelích vozů Škoda Enyaq se podíváme, jak žije Ivo Pooters, devětatřicetiletý odborník na ochranu před radiací, manžel a otec tří dětí, který bydlí na poklidném belgickém venkově. Vzhledem ke každodennímu dojíždění do práce přes hranice do Nizozemska nejde v Ivově příběhu jen o samotnou mobilitu, ale i o cestu k udržitelnému životu.

„Vždycky mě lákala myšlenka přejít na elektrický pohon. Vzhledem k našemu ekologickému založení to byla spíš otázka kdy než jestli,“ svěřuje se Ivo. Přechod rodiny Pootersových na elektroauta urychlila porucha jejich předchozího vozu — najednou museli uvažovat o elektroautu dřív, než předpokládali. „Mohl jsem si vyzkoušet Enyaq krátce po jeho uvedení na belgický trh. Otevřelo mi to oči.“

Škoda Enyaq Iva Pooterse je jedna z prvních v Belgii.

Při rozhodování o koupi vozu Škoda Enyaq nehrálo roli jen nadšení pro elektrické technologie, ale také to, že zrovna toto auto vyhovovalo potřebám rodiny. „Potřebovali jsme něco dost prostorného pro tři děti a jejich autosedačky, nemluvě o dovolených, na které jezdíme autem,“ vysvětluje Ivo. Rodina narazila na problém, že kvůli pandemii covidu-19 byla dostupnost vozů velmi omezená. Ovšem vytrvalost při hledání se Pootersovým vyplatila, když jim jeden z prodejců nakonec nabídl předváděcí vůz. „Připadalo mi to jako výhra v loterii,“ vzpomíná Ivo, „když jsem si mohl koupit v té době jediný okamžitě dostupný Enyaq v Belgii.“

Od prosince 2021 se Enyaq stal více než jen vozem pro rodinu. Je zhmotněním jejich úsilí o snížení ekologické stopy. Na tachometru má teď najeto přibližně 43 tisíc kilometrů, takže má za sebou už pěkných pár cest. Ivova manželka našla v Enyaqu zalíbení a oceňuje jeho prostornost a pohodlí. „Dětem se líbí, kolik v něm mají místa, a jsou na nás pyšné, že jezdíme ekologicky,“ dodává Ivo a poukazuje tak na společný postoj rodiny v boji proti znečišťování životního prostředí a globálnímu oteplování.

Rodina se třemi dětmi potřebuje hodně prostoru a ten v Enyaqu našla.

Parťák pro každý den

„Enyaqem hlavně jezdíme do práce," začíná Ivo. „Ale využití se najde mnohem víc. Vozíme v něm děti na kroužky, uplatní se při našich koníčcích a má neuvěřitelný zavazadlový prostor, který je ideální pro jízdy za nákupy.“ Na svých dobrodružných výpravách rodina projezdila celou Evropu, od písečných břehů Texelu v Nizozemsku přes historickou Paříž či drsné oblasti Velké Británie a Skotska až po klidné krajiny Dánska a Švédska. „Každá cesta má vlastní příběh a Enyaq v něm hraje dost zásadní roli.“

Pootersovi na cestách Evropou oceňují prostorný kufr.

„Život s Enyaqem je prostě příjemný,“ zamýšlí se Ivo nad svou každodenní zkušeností. „Jeho tichý interiér je božský při dojíždění do práce a umožňuje mi dorazit pak i domů odpočatý a uvolněný.“ Pohodlí začínat každý den s plnou baterií, které eliminuje nutnost častých zastávek pro dotankování, představuje významný posun oproti tradičnímu způsobu vlastnictví automobilu. „Jde hlavně o klid duše,“ dodává.

Úvahy o dojezdu jsou mezi potenciálními majiteli elektromobilů poměrně časté, ale pro Iva je to čistě akademická otázka. „V teplejších měsících se v městském provozu na plné nabití snadno dostaneme na dojezd přes 400 km. V zimě dojezd pravda mírně klesá, ale to je pro nás málokdy problém.“ Delší cesty si Pootersovi plánují přesně a dbají na to, aby byli vždy v dosahu dobíjecí stanice a dobíjeli zhruba tehdy, když kapacita baterie klesne k 10 procentům. „Je to jednoduché nastavení, které se pro nás stalo druhou přirozeností,“ vysvětluje Ivo.

Dobíjení baterie Pootersovi prostě zakompovali do svých cestovních plánů a nijak je nezdržuje.

Tudy vede cesta — evropské eskapády

Enyaq fungoval skvěle i na velmi dlouhých trasách. „Nikdy neselhal, a to ani na dlouhých trasách s několikanásobným rychlým nabíjením,“ vypráví s hrdostí Ivo. Jejich dobrodružství obnášela ambiciózní cesty z Londýna do Edinburghu a z Belgie do Kodaně, přičemž každá měřila téměř 900 kilometrů a zahrnovala směsici terénů a cestovních podmínek. „I když jsme auto opravdu pořádně naložili pěti lidmi a zavazadly na tři týdny, fungovalo bezchybně a jeho zavazadlový prostor stačil všem našim potřebám, aniž to bylo na úkor potěšení z jízdy.“

Cestou po Anglii a Skotsku najeli 4 200 km.

Cesty manželů Pootersových prokázaly nejen spolehlivost Enyaqu, ale zároveň umožnily porozumět nákladové efektivitě cestování na elektrický pohon. Ve Velké Británii a Skotsku je cesta dlouhá 4 200 kilometrů stála přibližně 200 eur, přičemž výraznou výhodou byla velkorysá nabídka bezplatných dobíjecích míst ve Skotsku. Jejich dánské dobrodružství o délce zhruba dva tisíce kilometrů je přišlo na 180 eur. V těchto nákladech byla zahrnuta i elektřina pro jejich prázdninový dům, což jen podtrhuje cenovou dostupnost cestování na elektřinu. Další cesta přes Dánsko a Švédsko s 3 900 kilometry na tachometru a 18 rychlonabíjeními rodinu vyšla na něco málo přes 200 eur.

Ivovy zkušenosti z různých evropských zemí ukázaly, že infrastruktura pro nabíjení je spolehlivá a přístupná a rychlonabíječky jsou na většině míst snadno dostupné. „Když jsme měli nabíječku v prázdninovém domku, odpadla nám každodenní starost s hledáním nabíjecího místa,“ poznamenává a oceňuje pohodlí, které mu nabíječka skýtá. Cesta se však neobešla bez zádrhelů. „Na některých místech jsme se setkali s problémy na začátku nabíjení, a to i u velkých poskytovatelů,“ svěřuje se Ivo s občasnou frustrací. Na zjednodušení procesu nabíjení, pokud možno s přímým přístupem ke kreditní nebo debetní kartě, by se podle něj mělo ještě zapracovat.

Ivo Pooters a jeho Škoda Enyaq

Během posledních 15 tisíc kilometrů, včetně rozsáhlého cestování po Dánsku a Švédsku, se Enyaq mohl pochlubit působivou spotřebou 14,5 kWh na 100 kilometrů. Tato účinnost v kombinaci s dostupností dobíjecích stanic a cenovými výhodami cestování na elektřinu je pro majitele elektromobilů dobrou zprávou do budoucna.

Směr pro budoucnost: elektrická mobilita

Nabíjení vozu Enyaq se u manželů Pootersových stalo součástí každodenní rutiny. Raději nabíjejí doma, zejména po instalaci solárních panelů, které kompenzují náklady na elektřinu. „Jízda na elektřinu je v Belgii asi třikrát levnější než na fosilní paliva,“ poukazuje Ivo.

Vzpomene si ale i na vypjatou chvilku na Skotské vysočině, kdy mu po setkání se dvěma nepoužitelnými nabíječkami zbývalo pouhých 10 kilometrů dojezdu. „Bylo to trochu na krev, ale vědomí, že jsme pojištění a můžeme si zavolat asistenční službu, nám celkem dávalo klid.“ Tato zkušenost podtrhla význam plánování a záchranné sítě, kterou poskytují programy silniční asistence.

Dobíjení při cestě Británií a Skotskem přišlo na 200 eur.

Na otázku ohledně nevýhod elektromobilů Ivo okamžitě odmítá běžné stížnosti na omezený dojezd. „Pro naše každodenní potřeby a dokonce i na dovolené nebyl dojezd nikdy problém. Stačí si cestu naplánovat a pak si ji užít.“ Tento přístup mění cestování ze spěchu na uvolněnější a příjemnější zážitek, který začíná už ve chvíli, kdy se rozjedou.

Manželé Pootersovi zjistili, že jízda s Enyaqem má řadu předností, od klidného a tichého provozu až po ekologické výhody nulových lokálních emisí. „Když při svém cestování nepřispíváte k hluku ani znečištění ovzduší, umocňuje to váš zážitek,“ uvažuje Ivo. K radosti z jízdy zase přispívá okamžitý točivý moment a pohotová akcelerace modelu Enyaq, ačkoli nejde o sportovní vůz.

Cesta Dánskem a Švédskem si na 3 900 kilometrech vyžádala jen 18 nabíjení.

Pootersovi pečlivě zkoumali ekonomické aspekty vlastnictví elektromobilu a zjistili, že celkové náklady na vlastnictví (TCO, z anglického Total Cost of Ownership) vycházejí lépe než u srovnatelného vozidla se spalovacím motorem. „Naše letní účty za elektřinu jsou díky solární energii prakticky nulové. Je to jako jezdit zadarmo,“ říká Ivo a poukazuje na dlouhodobé úspory a udržitelnost elektromobility.

Síť evropských nabíjecích stanic, kde můžete využít Powerpass:

Elektrické postřehy a úvahy

Servisní intervaly jsou u modelu Enyaq velkoryse rozvrženy na každé dva roky, což je pozoruhodný rozdíl oproti vozidlům se spalovacími motory, která do servisu musejí častěji. I celkové náklady na údržbu elektromobilů jsou nižší. „Náš první servis stál asi 350 eur, což je o dost míň, než na co jsme byli zvyklí,“ poznamenává Ivo.

Chválí také design Enyaqu za promyšlenost, zejména pokud jde o přizpůsobení potřebám rodiny. Zatímco některé funkce, jako je například klip na parkovací lístky, využívá pravidelně, jiné, například deštník a škrabka na led, jsou potřeba jen zřídka. „Zavazadlový prostor je pro rodinu dar z nebes,“ libuje si Ivo a vzpomíná, že i se skládacím vozíkem a množstvím sbalených nezbytností bylo místa nazbyt. Velkorysý vnitřní úložný prostor vozu je také neocenitelný pro uchovávání občerstvení a potřebných věcí na dosah během cest.

Ivo pragmaticky radí budoucím i současným majitelům elektromobilů: chovejte se k nim jako k jiným vozům, ale nabíjejte je chytře. Doporučuje nabíjet na 80 procent při každodenním používání a na 100 procent při delších cestách, přičemž zdůrazňuje neefektivitu nabíjení nad 80 procent během rychlonabíjení. Jeho doporučení dělat přestávky každé 2 až 2,5 hodiny je v souladu se zdravím vozidla i řidiče, sám chápe nezbytné zastávky jako příležitost k odpočinku a poznávání.

Jedna ze švédských zastávek - městečko Gränna známé výrobou cukrových špalků.

Ivo se mimo jiné svěřil s tím, jak příjemně ho překvapil výkon Enyaqu při okamžitém zrychlení na semaforech i zvědavost, kterou Enyaq vyvolává. „Jednou jsme se o tom bavili na celnici na hranicích v Británii, když jsme se vraceli do Francie. Celníci po nás chtěli, abychom vypnuli motor, a já jim odpověděl — to opravdu není možné.“

Na závěr rozhovoru se Ivo zamýšlí nad širšími důsledky volby elektromobilu. „Přechod na elektrický pohon je osobní rozhodnutí, ale je to také krok k řešení ekologických problémů,“ tvrdí. Přestože uznává počáteční vyšší náklady a občasné nepohodlí, považují manželé Pootersovi svou cestu na elektrický pohon za dobrodružství, které začíná každým odjezdem, nikoli příjezdem do cíle. Ivův postoj k elektromobilům je spíše informativní než přesvědčovací a vyzývá ostatní, aby zvážili, jak mohou i oni přispět k udržitelnější budoucnosti. Jak sám říká: „Jsem tu proto, abych sdílel zkušenosti, ne přesvědčoval."

200 tisíc Enyaqů

Škoda Auto v únoru vyrobila 200 000. elektromobil Enyaq — bílý Enyaq Coupé Sportline. Elektrické modely Enyaq a Enyaq Coupé dostaly pro modelový rok 2024 lepší motory, rychlejší nabíjení a intuitivnější software.

Enyaq, první elektrický vůz značky Škoda založený na platformě MEB koncernu Volkswagen, zaznamenal velký úspěch. V roce 2023 se stal čtvrtým nejprodávanějším elektroautem v Evropě a dosáhl rekordního celosvětového prodeje 81 700 kusů. Ještě letos Škoda plánuje představit další elektrický vůz — Elroq. Toto plně elektrické kompaktní SUV předznamenává začátek ambiciózního plánu, v jehož rámci automobilka uvede v příštích letech celkem šest nových elektrických modelů, a vytvoří tak kompletní modelovou řadu plně elektrických vozů.