Tady se rodí příští vozy Škoda. Podívejte se do tajné modelárny

Každý nový vůz nejprve začíná jako představa designérů a inženýrů. V určitý moment se ovšem začnou myšlenky a digitální data zhmotňovat do podoby modelů. Zjistěte, jak vznikají.

11. 2. 2025 eMobilita

Specializovaná modelárna v Technickém vývoji Škoda Auto patří k těm nejpřísněji hlídaným pracovištím. Právě tady dostávají budoucí vozy svou první fyzickou podobu dlouho před tím, než se poprvé představí veřejnosti.

Zatím nejnovějším počinem, který modelárnou prošel a veřejnost ho už zná, je nová Škoda Enyaq. I v jejím případě modelárna spolupracovala s celou řadou dalších pracovišť automobilky, které její služby využívají. Modelů tu totiž vzniká spousta a pro různé potřeby a účely.

Základem pro hliněný model je struktura v kombinaci oceli, překližky a polyuretanové pěny.

Těmi pro veřejnost asi nejznámějšími modely jsou hliněné, které vznikají v oddělení designu. I na jejich přípravě se modelárna v technickém vývoji podílí. Připravuje totiž základ modelu, na který pak designéři nanášejí hlínu a do ní „sochají“ kýžené tvary budoucího vozu. Každý model tak nejprve vzniká z mixu ocelových profilů a trubek, překližky a polyuretanových desek, které určí základní proporce.

Tyto materiály (a mnoho dalších) jsou zde uloženy v opravdu úctyhodném skladu. Jeho prostor je sice úzký, ale dosahuje výšky 16 metrů. Mezi regály po stranách, které sahají až do výšky čtyřpatrového domu, se vejde jen jeden speciální manipulátor. Člověk, který ho obsluhuje, opravdu nesmí trpět závratěmi, jelikož při odebírání materiálu putuje s nosičem do výšin.

Model nového vozu Škoda Enyaq v modelárně Technického vývoje Škoda Auto

„Každé stavbě modelu ovšem předchází i naše konstrukční příprava v digitálním prostředí,“ upozorňuje Jaromír Pavlíček, koordinátor výroby modelů, který nás pracovištěm provází. Konstruktéři často musí vymyslet, jak vůbec model realizovat, jak ho „poskládat“. Podoba konstrukce přitom také závisí na účelu modelu.

Široký záběr

Kromě základů pro hliněné modely tu vznikají i takzvané tvrdé modely, tedy takové, které jsou z relativně pevného materiálu a nepočítá se u nich s většími změnami tvarů v průběhu výroby a dokončení modelu. Jedním z prvních modelů, který při vývoji auta vzniká, je ergonomický model interiéru vozu, na kterém mohou vývojáři zkoušet dostupnost ovládacích prvků a celkový vnitřní prostor vozu.

Ve spolupráci s oddělením designu vznikají například takzvané proporční modely, které jsou nafrézované z polyuretanové pěny a které slouží pro posouzení tvarů vyvíjeného vozu. Ty mívají matnou povrchovou úpravu. „V jejich případě pracujeme velmi rychle, od doby, kdy obdržíme finální data, do dokončení modelu, uběhne často jen několik pracovních dní,“ zmiňuje Pavlíček. Aby šlo s velkými modely aut pracovat rychle, mají tu celkem šest frézovacích stanovišť: tři velké frézky pro obrábění celých modelů v měřítku 1:1 a tři menší, které slouží k výrobě jednotlivých komponent.

Přesnost je u modelů nesmírně důležitá, proto mají v modelárně Technického vývoje i vlastní měrové středisko

Další disciplínou, kterou tu musí zvládnout, jsou modely interiérů pro posouzení barev a materiálů. „Pro dosažení patřičného dekoru potahujeme díly třeba speciální fólií, sami si tu také díly i celé modely lakujeme,“ popisuje Pavlíček. Modelárna má tedy i vlastní lakovnu. Vrcholem designových prací jsou pak speciální modely pro finální posouzení designu: ty už mohou být pojízdné, jsou kompletně lakované a jejich světlomety a další části svítí tak, jak mají u finálního vozu svítit.

„Prakticky všechny jejich komponenty si tu umíme vyrobit sami,“ doplňuje Pavlíček. Například jednotlivé díly světlometů vznikají převážně 3D tiskem. Vše začíná v čirém provedení, barvu světlometu v závěru dodá barevně tónovaný lak. Tvary, lícování a především optické vlastnosti se ladí ručně, leštění jednoho dílu tu může klidně zabrat i celou pracovní směnu. Je to hodně precizní práce.

V modelárně mohou na chystaných vozech zkoušet různé varianty pohledových dílů

Tím ale záběr modelárny zdaleka nekončí. Modelárna disponuje vlastním kovoobráběcím provozem, které zvládne obrobit třeba i blok motoru. Tady vznikají jednotlivé kovové díly pro celé modely, ale třeba také další prototypové kovové díly pro reálné prototypové zkoušky. Některé díly si tu nechává vyrábět třeba i oddělení Škoda Motorsport.

Modelárna připravuje i modely pro testování v aerodynamickém tunelu. U nich nachystá podle požadavků oddělení vývoje i několik variant dílů, které aerodynamiku ovlivňují. Konstruktéři pak musí vymyslet, jak zajistit snadnou a rychlou výměnu takových dílů, které přitom musí vydržet rychlosti proudění vzduchu v tunelu. „Důvodem je, že práce v tunelu musí být časově co nejefektivnější,“ vysvětluje Pavlíček.

U modelů musí vše sedět, důležitou součástí práce s nimi je tak kontrola rozměrů nebo třeba lícování spár

Co se kompletních modelů týče, asi nejsložitější disciplínou jsou dva typy kontrolních modelů. První je FKM (model pro kontrolu povrchu) model sloužící k procesně rychlému posouzení ploch, druhým je takzvaný data kontrol model DKM (model pro kontrolu CAD dat), který už je finálním modelem splňujícím z hlediska přesnosti výrazně přísnější kritéria, než sériové vozy. Každá spára, každý díl, tak musí sednout přesně s tolerancemi v řádech desetin milimetru. Takový model se ladí ve smyčkách s řadou dalších oddělení, od technického vývoje, design, výrobu až po kvalitu. Výsledkem jsou pak konečná data, podle kterých se vyrábí sériové komponenty vozů a celá auta. Na základě těchto dat tak například automobilka nechává vyrábět raznice pro karosářské díly vozu, vstřikovací formy pro interiérové díly a objednává díly u dodavatelů.

Přesnost a spolupráce

Jednou z dalších důležitých činností v modelárně je tedy měření jednotlivých dílů i celých vozů. Na to tu mají speciální středisko se špičkovým vybavením. Drobné odchylky od požadovaných hodnot lze například vyřešit před nalakováním samotného dílu. „Díly nejdříve lakujeme do plniče a dobrousíme na požadované hodnoty. Vše sestavíme, změříme, doladíme a ukotvíme tak, aby jednotlivé díly modelu a celek dokonale lícoval. Pak model rozebereme, nalakujeme, díly vyleštíme a celek opět sestavíme,“ popisuje Jaromír Pavlíček postup.

Možná trochu nečekaným pomocníkem modelářů je papírová páska, která pomáhá například zvýraznit hrany

Do skupiny těchto nejsložitějších modelů patří například i Enyaq na fotografiích. Vůz je k nerozeznání od sériového vozu, model dokonce dostal krásnou metalickou barvu Zelená Olibo, která je pro vůz nová a moc mu sluší.

Obecně v modelárně platí, že i když na první pohled místní práce vypadá trochu jako sochařina kombinovaná se skládáním plastikových modelů aut, jde především o přesnost. Ta je nesmírně důležitá v každém kroku, protože každá odchylka v základu modelu se do celku propíše ještě výrazněji. I proto tu na přísně tajných modelech pracuje celkem asi 80 lidí řady profesí: programátoři, konstruktéři, obráběči, technologové, modeláři, kteří modely dokončují, a další. Jako vždy je důležitá vzájemná spolupráce všech. A to nejen v rámci modelárny, ale vlastně v rámci celé automobilky, které pracoviště slouží. Doslova se tu schází spousta dílků skládačky, které vedou ke vzniku sériového vozu.

Komponenty modelů se vyrábí ručně, například části světlometu vzniknou na 3D tiskárně a modeláři je musí vyleštit, nabarvit a kompletně sestavit, pak dojde na montáž do modelu