Přísně důvěrné

Na tajné místo daleko v České republice přijela pečlivě vybraná skupina britských novinářů se společným posláním: prohlédnout si designovou studii ŠKODA VisionS a tvar budoucích SUV. Náš reportér sem jede v utajení, aby sledoval novináře a sám se projel v prototypu.

19. 4. 2016 Koncepty

„Co vám teď povím, je přísně tajné.“ Výkonný editor mě probodl podezřívavým pohledem. „Nesmíte o tom nikomu nic říct. Můžu vám věřit?“ Nervózně jsem přikývl. Začínalo mi svítat, že tohle nebude žádná obyčejná cesta za reportáží. Jeho pokyny zněly stále víc, jako by odesílal agenta na tajnou misi. Ne jako brífink pro novináře. „Poletíte do Prahy,“ řekl. „Tam si vyzvednete auto a pojedete do Mladé Boleslavi, sídla společnosti ŠKODA AUTO. Po cestě dostanete pokyn, kde přesně na vás bude čekat váš kontakt. V Mladé Boleslavi se setkáte s mužem, který se jmenuje Štěpán. Vezme vás do jednoho skladu, kde je toho dne nová designová studie VisionS. Jde o automobil, který ukazuje jak asi bude vypadat budoucí velké SUV. Vaším úkolem je setkat se s britskými novináři, kteří mají s tím autem absolvovat zkušební jízdu. Zjistěte, co si o něm myslí, a pak se u mne hlaste. Pořiďte obrázky. Jo, a přísně chráněný název nového SUV, až půjde na trh,“ ztišil hlas, „bude XXXXXX.“ Promiňte, trocha cenzury. Přísně tajné, chápete.

Jako nováčkovi ve světě automobilů a jeho zvyklostí mi to všechno připadalo trochu jako z filmu o Jamesi Bondovi. Musím však říct, že když jsem uháněl po dálnici z Prahy do Mladé Boleslavi, těšil jsem se a měl jsem spoustu otázek. Budu mocit řídit ono VisionS? Co z toho udělají britští novináři? Má plno technických vychytávek v bondovském stylu? Bude mít vystřelovací sedadlo? A nejdůležitější: co je to vlastně „designová studie“? Zatímco jsem takto přemýšlel, cinknul mi telefon. Pokoušel jsem se přečíst zprávu a divil jsem se, proč ještě někdo nepřišel na to, jak dostat SMS na přístrojovou desku. Byl to Štěpán.

Se Štěpánem jsme si dali schůzku těsně za Mladou Boleslaví. Jel jsem za ním po rozestavěné silnici k něčemu, co vypadalo jako staveniště se skladištěm uprostřed. Všude byli stavební dělníci v bezpečnostních signálních vestách. Aspoň si myslím, že byli ze stavby. Možná to však byla ochranka společnosti ŠKODA AUTO.

Štěpán otevřel dveře skladiště a mně se až zatajil dech nad tím, co jsem uviděl. Bylo to jako vize budoucnosti. Zářivá a krásná, v zelené hrající duhovými barvami, téměř světélkující. Jako by právě přistálo nějaké vozidlo mimozemšťanů. VisionS.

Přitahovala mě a natáhl jsem k ní ruku. „Stop!“ vykřikl Štěpán. Pozdě. Moje ruce se dotkly dveří tam, kde by měla být klika, a z karosérie pomalu vyjíždí štíhlá klika, jako by mne zvala, abych otevřel dveře. Než jsem však stačil udělat cokoli dalšího, zastavil mě svalnatý holohlavý muž, jakýsi český Oddjob. Stanislav, neboli Stan, jak chtěl, abych mu říkal, byl ochráncem auta. A Štěpán řekl, že by mě Stan zabil, kdybych ho nějak poškodil. Dělal si legraci. Snad.

Ustoupil jsem od auta. Odněkud se objevila nějaká paní s červenou prachovkou a otřela otisky mých prstů z laku.

„Po této akci pojede přímo do Pekingu,“ řekl Štěpán, „takže musíme být skutečně opatrní, nebo budeme mít velké potíže. Pojďme si o něm nejprve popovídat a počkáme, až přijdou novináři.“ Přešli jsme do prostoru pro VIP catering. Usrkávali jsme kávu, ochutnávali výborné pečivo a obdivovali VisionS zdálky. Vtom se rozletěly dveře a dovnitř vtrhl oddíl britských novinářů, vyzbrojený notebooky, iPady a velkými taškami.

John McIlroy z Auto Expressu, Richard Bremner z Autocaru a Rob Gill z The Sunu spolu se svými fotografy se přiřítili z Prahy a byli nedočkaví vidět auto. Stejně jako já se k němu hned hrnuli, ale na rozdíl ode mne předvedli trochu víc zdrženlivosti. „Ta zelená je krásná,“ vydechl s úžasem John. „Ano, je velmi speciální,“ odpověděl mu Štěpán. „Je jako chameleon. Museli každý kousíček nalakovat ve stejném úhlu, aby tohoto efektu dosáhli.“ Richard zatím obdivoval předek. „Podívejte se na ten dvojitý grill,“ řekl. „České křišťálové sklo,“ odvětil Štěpán s hrdostí. Rob zatím diskrétně vysvětloval svému fotografovi, aby pořídil snímky kliky u dveří, které jsem se snažil otevřít.

Štěpán začal hovořit o autu a jeho slova přitáhla Roba, Richarda a Johna zpátky k nám jako magnet. Otevřeli poznámkové bloky, vstřebávali fakta. Údaje o prodejích. O výrobních závodech. Co znamená čínský trh. Plug-in-hybrid elektromobil do roku 2020. Ztrácím se v podrobných popisech „hnacího ústrojí“, „MQB“ a „točivého momentu“, jejich nadšení nad průlomovým SUV značky ŠKODA je však přímo hmatatelné. „Jak se bude jmenovat?“ zeptal se John. „Jméno uveřejníme až začátkem května. Ale Snowman to nebude,“ vtipkuje Štěpán a všichni se smějí. Nejsem si jistý, proč. Usmál jsem se však pro sebe z jiného důvodu: věděl jsem něco, co oni ne.

Richard z Autocaru se odtrhl od skupiny a pomalu obcházel auto. Obdivoval každý detail. Připojil jsem se k němu a chtěl jsem mu naznačit, co znám: přísně tajné jméno.

„Líbí se mi, jakým směrem se ubírá jeho styl. Skutečně svěží a osobitý,“ řekl.

Zářivá studie nového SUV Lak na VisionS je jistě úchvatný, ale to není všechno. Auto je uvnitř prostorné, luxusní a plně vybavené pro zážitek z jízdy se špičkovou konektivitou.

Original 1920px

Zobrazit více Zobrazit méně

„Ano, to určitě je,“ řekl jsem a snažil jsem se působit jako znalec. A pak jsem nenuceně dodal: „Víte, jak se pak bude jmenovat sériově vyráběný model tohoto auta?“ „Mám docela dobrou představu,“ usmál se. Takže to taky věděl. Evidentně to není zase až tak tajné, jak jsem si myslel. Tím, že jsem to věděl, jsem však měl pocit, že patřím do klubu, a nebál jsem se položit několik otázek.Viděl už někdy designovou studii značky ŠKODA? A co to vlastně přesně je designová studie? „Designové studie vždycky ukazují, jakým směrem se výrobce bude ubírat. Vyjadřují ambice,“ řekl. „Před lety byly studie mnohem divočejší, byly to takové fantazie na kolech. Třeba takový Ford Nucleon, který měl nukleární pohon! Byla to skutečná auta snů. Ale ať už jsou jakákoli, výroba takových vozů je vždycky nákladná. Novináři píšící o autech potřebují zjistit, co bude z koncepčních vozů přeneseno do sériově vyráběných modelů.“ Upozorňuje na elegantní tvar zrcátek a uvažuje o tom, zda budou převzata do výroby. Všechno to krásné české křišťálové sklo, které zvenku zdobí znak na kapotě a masku chladiče a objevuje se také v návrhu interiéru vozu – zůstane u sériového modelu? „Pro oddělení designu je vynikající, když mají návrháři volnost,“ řekl a dodal, že jeho úkolem je zjistit, co může zákazník očekávat. „Z této prohlídky a zkušební jízdy bych si chtěl odnést určitý dojem o proporcích. O celkovém přístupu. O tom, jak bude velikost kol odpovídat rozměrům karoserie, o tvaru, originálnosti a detailech a o tom, jestli tento vůz posunul design automobilů dopředu.“

Přemýšlel jsem o tom, když jsem se vracel do prostoru cateringu, kde John zuřivě bušil do klávesnice a Rob telefonoval do oddělení zpravodajství The Sun. Vypadalo to na důležitou, převratnou reportáž. Zeptal jsem se Roba, kdy má uzávěrku. „Mám to dát do zítřejšího vydání a on,“ ukázal na Johna, „to musí poslat, ještě než nastoupí do letadla.“ Chtějí rychle dostat reportáž k nadšencům pro auta, které nové SUV značky ŠKODA zaujalo stejně jako je. „Je to zajímavá studie, že?“ říkám. „Je jedinečná!“ vykřikne Rob. „Musela stát asi milion a pro značku ŠKODA je to maják budoucnosti. Jejich korunovační klenot.“ Míchá dohromady další metafory, aby to bylo úplně jasné: „Mění pravidla hry pro značku ŠKODA. Má velký prostor, vynikající praktičnost a dobrou cenu. Působí ve všech směrech. Je to výborný recept.“

Co si tedy chtějí odnést ze zkušební jízdy? „Jaký je to pocit,“ říká John. „Rozhled a pocit člověka za volantem.“ V tom okamžiku přerušil hovor Štěpán. Měl po boku stylově oblečeného muže krátce po třicítce. „To je Marwan Khiat, designér interiéru VisionS.”

Marwan nás všechny zavedl zpátky k autu a otevřel dveře, abychom viděli prostorný interiér. Plyšová bílá prošívaná sedadla se vzhledem kůže: celkem je jich šest. Křišťálové sklo vsazené ve dveřích, na stropě a řadicí páce se rozsvítí a dodává kabině ledovcově stylovou atmosféru. Všichni však okamžitě komentují několik obrazovek, a zvláště dvě velké obrazovky na palubní desce pro řidiče a spolujezdce na předním sedadle. Vypadá to jako kokpit. Konzole pilota. Budou obě obrazovky v SUV po uvedení na trh? „Ne, druhá obrazovka tam nebude, ale,“ dodává tajemně, „před cestujícím bude jeden speciální prvek. Zatím vám nemohu říct, co to bude, ale pařížský autosalon bude už brzy, že.“ A co všechny ostatní displeje a bezdrátové dokovací stanice pro mobilní telefony u každého sedadla? Po této otázce se Marwan rozhovořil o absolutní konektivitě, o kterou v budoucnosti usilují. Jak říká, chtějí, aby každý cestující byl ve vlastní „bublině“, v níž může ovládat svoje vlastní vizuální média a hudbu. Textové zprávy a e-maily pro řidiče a cestující se promítnou na jejich obrazovku nebo palubní desku. Budete mít přístup na Internet a cestující si budou moci navzájem vyměňovat digitální informace a posílat si zprávy. Doufá, že prvky z křišťálového skla i zvláštně tvarovaná zrcátka v budoucích modelech zůstanou, protože témata, na jejichž základě tento koncept vznikl, jsou tak naprosto česká: české sklo a kubistický design.

Hovořil také o tom, jak se auto bude řídit v budoucnu v dopravní zácpě automaticky, abyste si mohli například číst knihu nebo telefonovat přes Skype ze sedadla řidiče, zatímco auto dělá všechno za vás.

A co teď? Novináři už netrpělivě čekají na svou zkušební jízdu. První byl na řadě John. Když se usadil za volantem, Richard poznamenal, že se Johnovy zelené ponožky téměř dokonale hodí k odstínu laku. „Věděl jsi něco víc než my ostatní?“ ptal se v legraci. John se zasmál a opatrně zavřel dveře. Po několika okruzích po skladišti, aniž narazil do sloupů, vystoupil se zářivým úsměvem. Jaké to bylo? „Nádherné! Velkolepé! Je tam super výhled!“ Vypadalo to, že téměř nemá slov. Také Rob měl po svojí zkušební jízdě měl jenom chválu pro Marwana a jeho tým designérů. „Podle mě je to skvělý, vynikající návrh. Mění pravidla hry. Je to vaše prohlášení.“ Marwan je po jeho slovech viditelně hrdý.

Mladý designér potom se mnou obešel automobil a oba jsme obdivovali klavírovou čerň v obloucích nad koly. Řekl mi, že auto bylo vyrobeno ručně. Že je skutečně jediné svého typu. A pak byla řada na mně, abych se projel. Žaludek se mi rozklepal.

A je to tady. Stan mi otevírá dveře, říká, abych s nimi při zavírání nebouchnul. Vysvětluje, jak používat řazení. Říkám mu, že jsem nervózní. „To je normální, jen tomu nic neudělejte,“ odpovídá a nechává mě v kabině samotného. Dívám se na ovládací panel. Je tam údaj o mé srdeční frekvenci (vysoká) a krevním tlaku. Dokonce to má i moje osobní nastavení pro hudbu. Skleněné panely se rozsvítí a září na dveřích a stropě, na ovládacím panelu a dokonce i na ozdeobných prvcích sedadel, což vše zvýrazňuje eleganci interiéru. Cítím se jako v jiném světě, křišťálovém. Pomalu pokládám nohu na pedál plynu a vozidlo bez námahy klouže dopředu za pomoci elektromotoru. Potichu. Snadno. A jak jedu, prostě se nemůžu zbavit úsměvu na tváři. Cítím se skvěle, ve skvělém automobilu. Jako bych v něm jel směrem do budoucnosti.