Pátek 18:35 odpoledne, únava z pracovního týdne odchází s vyhlídkami na páteční večer. Nikoliv, nebude to o ztemnělém sálu kina. Jde se ven, dobývat Paříž a návrat domů nepřijde dřív, než bude vyhlášeno vítězství. Budova kanceláře postupně mizí ve zpětném zrcátku mého vozu ŠKODA KODIAQ za dunění klubové hudby. Kanye West a The Weeknd rezonují pohodlným interiérem. První zastávka: 9. obvod (arrondissement), jmenovitě La rue de Martyrs, vždy plná života a vždy zvoucí k prvnímu drinku. Paříž je jako na přehlídce, celé město je dnes v noci venku.
V La rue Blanche míjím divadla, před Le Théâtre de Paris stojí řada divadelních nadšenců s lístky v ruce. Rychle pohledem kontroluji plakát, dnes večer se jdou lidé zasmát se skvělým Danielem Auteilem na Envers du décor nebo zatleskat hercům ze hry Manželé a manželky od mistra rozruchu Woody Allena. Svůdné, ale nikoliv pro dnešek. Objíždím blok, zjevně nejsem sama, kdo se dnes rozhodl začít večer zde. Než zaparkuji, rušné zahrádky na La rue de Martyrs jsou už kompletně obsazené. Plán B: Il Professore o pár kroků dál na La rue Choron. Míjím stoly vyzdobené pestrými toskánskými talíři, abych narazila na své přátele usazené v klubovkách ukrytých za závěsy téměř jako za časů prohibice. Několik polibků, rychlá výměna novinek a již jsou přineseny koktejly k našemu stolu. Mám chuť na něco studeného, pohodového... Volím Aperol Spritz ve snaze trochu si prodloužit léto. Konverzace se rychle stáčí na plány pro dnešní večer. Miluju to nadšení, tu potřebu přesouvat se z místa na místo, nikde se dlouho nezdržet. Jeden podnik nám rozhodně nestačí a večer teprve začíná.