Jak naše ŠKODA ENYAQ iV potkala moře

Ženeva, Saint-Tropez, Cannes, Nice, Vevey, Montreux, Gruyères. Ta jména zní dost lákavě. Vydat se do nich v elektromobilu ŠKODA ENYAQ iV? Martinovi Thirolfovi a jeho ženě Evitě to rozhodně přišlo jako skvělý nápad.

25. 4. 2022 Modely Enyaq

Martina a jeho ženu už znáte z článku o jejich prvních zkušenostech s vozem ENYAQ iV. V říjnu 2021 si vzali dovolenou a vyrazili na jih. Nahlédněte do jejich deníku z první „elektrické“ cesty:

Přípravy máme za sebou, kufry sbalené, mapy a trasy po ruce, auto naložené. Zítra vyrážíme a už se nemůžeme dočkat. Protože nemáme děti, místa je dost, kufr je obrovský a k cestování jako dělaný. Všechny ty sítě, boxy, háčky – no, prostě „simply clever“! Mít však vpředu malou přihrádku na uložení nabíjecího zařízení by bylo ještě lepší, protože na cestách nepoužíváme pokaždé rychlonabíječky s pevnými kabely.

Před dlouhou cestou dává smysl ENYAQ iV nabít na 100 %.

První a druhý den: cesta na jih

Z Frankfurtu nad Mohanem dneska nemusíme vyrážet moc brzy. První etapa naší cesty by měla vést jenom do Ženevy – zastávku jsme vybrali proto, že v tomhle městě jsme ještě nebyli a leží víceméně uprostřed naší trasy. Nejkratší cesta na jih Francie z Frankfurtu nad Mohanem by normálně vedla přes Francii, ale vyhlášená infrastruktura pro elektromobily ve Švýcarsku nás prostě láká. A stále se snažíme poznat co nejvíc nových míst.

Takže s baterií na 100 procent – což se vlastně nedoporučuje a má to smysl jen v případě, že se chystáte vyrazit na delší cestu – a plně naloženým kufrem míříme na jih. Po zhruba 250 kilometrech poprvé zastavujeme na benzínce s prastarou 50kW nabíječkou… jenomže ta je obsazená auty se spalovacím motorem! Jeden řidič nám naštěstí uvolní místo, ovšem tahle nabíječka nefunguje!

Kufr obrovský, prostorný a díky háčkův, boxům a sítím doslova simply clever.

Každopádně s více než 20 procenty šťávy to není problém – ale zamrzí to, protože musíme brzy udělat další zastávku. Pán, který nabíječku blokoval, se o ENYAQ iV dost zajímal („impozantní auto“, prohlásil), takže jsme alespoň mohli prohodit pár slov o autech. Dřív se tomu říkalo „Benzingespräch“ (benzínový hovor), změní se to brzy na „Stromgespräch“ (elektrický hovor)?

O pár kilometrů dál po dálnici vidíme na mapě, že nedaleko restaurace s rychlým občerstvením je 150kW nabíječka, takže si můžeme udělat pořádnou přestávku. O pouhých 45 minut později (což znamenalo rychlou procházku, hamburger a návštěvu toalety) a s více než 90 procenty energie opět vyrážíme směr Ženeva.

Jih Evropy nabízí moře, sluníčko a krásné výhledy.

Na chvíli jsem v pokušení vyzkoušet na dálnici v ENYAQ iV maximální rychlost 160 km/h, ale vlastně to nedává smysl. Málokdy jezdím rychleji než 140 km/h, což je pohodová cestovní rychlost. Takže zapínám jízdní asistent a užívám si vymožeností moderního auta. (Mám se zmínit o masážních sedadlech? ☺)

Nedaleko Ženevy se rozhodneme přidat baterii pár kWh – netušíme, jak to bude s dobíjením v centru města. Ukáže se, že to byla úplně zbytečná zastávka, protože za chvilku už parkujeme v garáži s bezplatným nabíjecím místem – sice pomalým, s výkonem jenom 3,6 kW, ale na noční „tankování“ je to parádní. V devět hodin ráno nám mobilní aplikace ŠKODA ohlásí, že máme plně nabito – jo!

Nabít baterie do plna není v hotelu přes noc žádný problém.

Druhá etapa ze Ženevy do Fréjusu nás prostě dostane. Sjíždíme z dálnice, uháníme si to po okreskách s nádhernými výhledy a slabším provozem. A baterii ubývá šťáva jenom zlehka.

Další nabíječku nacházíme (s pomocí aplikace AirElectric – doporučujeme!) v provensálském městě Manosque. Bohužel není v centru malebného francouzského městečka, ale v poměrně nevzhledné průmyslové zóně. Pak nám ale dojde, že hned za rohem máme francouzskou kosmetickou společnost L’Occitane en Provence! Mají tu i vlastní outlet, a je otevřený i v neděli! Přesně tyhle věci se stávají, když z „donucení“ musíte opustit dálnici. Tahle zastávka nás stála o fous víc než jen pár eur za elektřinu. Ale kdo by to řešil – jsme přece na dovolené!

Pozdě odpoledne dorazíme do hotelu v Port Fréjusu. Jsme odpočatí po cestě a náš ENYAQ iV poprvé vidí moře.

Nabíjení je hračka

Nabíjení mám hodně usnadněné, protože ENYAQ iV je služební vůz a moje firma poskytuje dobíjecí karty pro dvě sítě, Shell a DKV. S těmito kartami můžu dobíjet v podstatě na každé dostupné stanici – samozřejmě kromě těch od Tesly. Pokud to s některou z karet neklapne, pořád můžu sáhnout po aplikaci v chytrém telefonu. Když jsem si auto pořídil, objednal jsem si dobíjecí kartu od největší německé sítě EnBW jen jako zálohu; zatím jsem ji nikdy nemusel použít. Podle mého názoru je pro úspěch elekromobility zásadní, aby to bylo takhle jednoduché pro každého řidiče – proto je důležité nastavit jednoduchý a jednotný platební systém, majitelé soukromých aut jsou dnes vrženi do džungle sítí a cen. Myslím, že v podstatě jde jenom o standardizaci a i takové maličkosti, jako je celoevropsky sjednocené dopravní značení, to by nám taky usnadnilo život… (Francouzskou značku pro elektromobily jsme si pojmenovali „křeček“ – a myslím, že je to zdaleka nejlepší symbol!)

Třetí až šestý den: na Azurovém pobřeží

Rtuť teploměru odpoledne nepřelezla přes 24 stupňů, na nás moc chladno na to, abychom si užili pláž ve Fréjusu, a tak raději jedeme do několika krásných vesnic a měst na Azurovém pobřeží. Začínáme slavným Saint-Tropez, které má sice pověst města vyhrazeného superboháčům, ale pořád je to taky nádherné pobřežní městečko s tichými zákoutími a úzkými uličkami. Náš ENYAQ iV musí zůstat „venku“, což znamená na obrovském parkovišti vedle přístavu. Dostupné nabíječky tam byly vyblokované jinými auty, ale protože nabíjely jen na 3,6 kW, bylo nám to celkem jedno a zaparkovali jsme jinde. Dobrá zpráva: auto se na slunci moc nerozpálí, ani když nepoužije šikovnou funkci klimatizace na dálku.

Navštívíme i Cannes, abychom se pokochali velkolepostí jachet bohatých a slavných. Zjišťujeme, že majitele většiny plavidel během pár sekund snadno dohledáme na internetu – je skvělé vědět, kdo jsou jejich „kapitáni“. Od internetových miliardářů až po arabské prince – bohužel nikoho z nich nezahlédneme, nebo je spíš nepoznáme…

V Cannes jsme se kochali jachtami bohatých a slavných.

Při projíždění různými garážemi a parkovacími domy v Nice a Cannes se o našem autě dozvíme pár překvapivých věcí. Evidentně pocházejí z dávných časů, kdy auta měla jiné – trochu menší – rozměry. Přestože všechny parkovací asistenční systémy nám pípají o sto šest, projedeme i těmi nejužšími rampami bez jediného škrábnutí. A upřímně: když jsem viděl některé vjezdy, myslel jsem, že se určitě zasekneme. Ale devítimetrový poloměr otáčení a slušný výhled umožňují manévry, které bych dělal radši za volantem auta, jako je FABIA.

Cestou do Nice, jednoho z nejkrásnějších měst, která jsme kdy navštívili, zastavujeme na naprosto dokonalém francouzském odpočívadle, abychom auto krátce dobili. Dálniční poplatky jsou ve Francii sice vysoké, ale něco za ně dostanete: uklizená, perfektně umístěná a skvěle udržovaná místa pro rychlé nabíjení… Dvacet minut, to je tak akorát na procházku a kávu. Vyrážíme se 75 procenty, což by mělo stačit na to, abychom zítra dojeli k nabíjecí stanici sítě Allego v Aix-en-Provence.

Region Luberon proslavily malebné vesničky, rozhodně v nich přibrzděte.

Sedmý až dvanáctý den: dobíjíme se v Provence

Další kapitolou naší cesty je samotné srdce Provence: region Luberon s proslavenými vesničkami a úžasnou krajinou. I na silnicích v téhle oblasti je radost řídit: ENYAQ iV jistě není přímo sportovní vůz, ale projíždět klikatými cestami v překvapivě zelené krajině s lesy, vinicemi a odkvétajícími levandulovými poli v dokonale tichém autě, to je úplně nový zážitek. Dříve jsme cestou poslouchali hudbu, samé klasické pohodovky jako Eagles, Alana Parsonse nebo dokonce Mobyho a Massive Attack. To se teď úplně změnilo: okna i rádio stáhnout a užívat si dne.

Provence nabízí skvělou gastronomii, krásnou krajinu, památky, ale hlavně pohodový život pod plným sluncem.

Po plném nabití v Aix-en-Provence (opět nevíme, jak lépe se máme vypořádat s nedostatečnou nabídkou rychlého nabíjení v naší příští destinaci) jsme dorazili do vesnice Puyvert, nedaleko slavného Lourmarinu. Náš milý hostitel v penzionu Bastide St. Victor nám radí, co bychom si v okolí neměli nechat ujít. V následujících dnech díky němu poznáváme další úžasná městečka, římské mosty, podnikneme náročné túry v „Colorado Provençal“, budeme ochutnávat (a nakupovat) vynikající vína. Těžko vyjádřit slovy, jak dokonale Provence naplňuje všechna ta klišé, která s ní má turista spojená.

Síť evropských nabíjecích stanic, kde můžete využít POWERPASS

Třináctý a čtrnáctý den: Ženevské jezero

Jestli chcete poznat skutečnou drahotu, přeneste se v čase a prostoru do Švýcarska na podzim roku 2021. Kvůli směnnému kurzu si tu člověk dovolenou užije jen dost těžko. Dechberoucí hornatá krajina kolem východního břehu Ženevského jezera je ovšem k nezaplacení. Dvě noci v penzionu s úžasným výhledem naši peněženku naštěstí úplně nevysají a přívětivost místních spolu s krásou krajiny nám pomáhá zapomenout na cifry na jídelních lístcích. Ve Vevey a Montreux – dvou opravdových skvostech – si nejen užíváme Švýcarsko v jeho nejlepší podobě, ale všude jsou taky nabíječky, čili jízda elektromobilem je najednou něco úplně samozřejmého! A dojde vám, že ve Švýcarsku k přechodu od spalovacích motorů už vlastně došlo.

Ženevské jezero skýtá neskutečné výhledy, klidná vodní hladina, vysoké nebe a strmé skály.

Poslední etapa naší cesty vede do krásné vesničky Gruyères, abychom – to byste neuhodli – ochutnali a nakoupili slavný švýcarský sýr Gruyère AOP. To je pochoutka! A teď už i víme, jak se vlastně vyrábí.

Na cestě domů od Ženevského jezera do Frankfurtu nad Mohanem nám už stačí jedna jediná zastávka na dobití v naprosto dokonalé stanici sítě Fastned v Herbolzheimu – já i Evita společně rekapitulujeme cestování s naším vozem ENYAQ iV a konstatujeme, že je to víc než zábava – prostě čistá radost! A my už se nemůžeme dočkat, až zase vyrazíme za dalším dobrodružstvím, třeba do méně probádaných končin.