Můj ENYAQ iV: Elektřiny už se nevzdám

Robert Innes, dvaapadesátiletý tiskař ze západního Yorkshiru, se rozhodl přejít čistě na elektřinu, alespoň co se dopravy týče. Je spokojený? A proč předem zavrhl hybridní auta? Přečtěte si, jak se mu žije se ŠKODA ENYAQ iV.

14. 1. 2022 Modely Enyaq

Robert byl vždycky fanda do aut, v sedmnácti se naučil řídit, a jakmile to šlo, sedl za volant. Vlastnil řadu nádherných vozů mnoha značek, pochopitelně včetně těch tradičních ostrovních. Auto značky ŠKODA ale v garáži zatím ještě neměl.

„Dřív mě provozní náklady šestiválcových nebo osmiválcových motorů vůbec nezajímaly. To se změnilo s nárůstem nákladů na pohonné hmoty a klimatickou krizí. A tak jsem se rozhodl, že je načase přejít na elektrický pohon,“ vysvětluje Robert.

Když zkoumal nabídku, předem zavrhl hybridní vozy. „Věděl jsem, že chci plně elektrické auto. Nemá smysl smířit se se všemi negativními aspekty spalovacího motoru spolu s dodatečnou hmotností baterií. Kromě toho se mi nelíbí ustavičné přepínání hnacího ústrojí z jednoho zdroje na druhý,“ vysvětluje Robert.

Ve stávající nabídce elektromobilů ho toho moc nezaujalo. Na ENYAQ iV narazil vlastně náhodou, elektrické SUV prvně spatřil v showroomu. A zalíbil se mu jeho vzhled i to, jak je prostorný pro pasažéry i zavazadla. Vzal si ho na zkušební jízdu – a byla to láska na první pohled. Koupil ho na místě.

Robert Innes a jeho žena Ricque

Jeho zbrusu nové vozidlo přišlo na konci června jako vůbec první ENYAQ iV v Leedsu. „Dodneška jsem na silnici zahlédl jen jeden další,“ přiznává Robert. Zatím najel bezmála 7 000 kilometrů, z toho většinu představuje každodenní dojíždění do práce a zpátky v délce 20 kilometrů. S elektrickým SUV absolvoval i delší cestu do Whitby a zpět na jedno nabití a víkend v Cotswolds, který si kvůli nabíjení po cestě vyžádal trochu plánování.

„Řídil jsem se britskou mapou nabíjecích míst. Vše proběhlo v klidu, jen na jednom místě byla ze čtyř nabíječek funkční jen jedna a ta byla obsazená. Nepanikařil jsem, protože zbývalo přes sto šedesát kilometrů dojezdu. Tak jsem si jednoduše našel další nabíječku o osm kilometrů dál ve steakhousu a během nabíjení auta jsem se skvěle najedl,“ usmívá se.

Síť evropských nabíjecích stanic, kde můžete využít POWERPASS

Robert má ve svém domě namontovaný wallbox. Používá ho chytře, s ohledem na životnost baterie, a tu se snaží udržovat nabitou na 40 až 80 % její maximální kapacity. „Když se vydávám na dlouhou cestu, nabiju ji naplno, ale pak hned skočím do auta a vyrážím – četl jsem, že by auto nemělo pokud možno stát plně nabité,“ vysvětluje. Auto se stále těší velkému zájmu lidí v Robertově práci, ale třeba i na ulici. „Líbí se i mé rodině, která mě bere jako pokusného králíka, který to omrkne, než se k tomu odhodlají oni,“ směje se.

Robert se podělil o zajímavý zážitek z jedné delší cesty. „Jízda rychlostí přes 100 km/h má sklon spotřebovat hodně energie. Toho jsem si všiml na třísetkilometrové zpáteční cestě z Whitby. Byl jsem asi 70 kilometrů od domova, když palubní počítač červeně zablikal a zahlásil, že šťáva zbývá už jen asi na 70 kilometrů. Zachoval jsem klid, vypnul klimatizaci a zpomalil na 90 kilometrů za hodinu. Jakmile jsme sjeli z dálnice a dostali se na silnici první třídy a do normálního provozu, dojezd auta se držel stabilně. Když jsem přijel domů, stále mi to ukazovalo, že zbývá 65 kilometrů,“ vzpomíná. Poučil se, aby si dlouhé cesty lépe plánoval a na dálnicích jezdil klidněji.