1. Jaký byl váš včerejší pracovní den?
Včera jsem si dopřála dlouhou snídani, chvíli jsem ještě ležela u bazénu a potom mě z hotelu odvezli na letiště. Včera jsem se totiž vrátila z dovolené v Egyptě, kde jsem pár dní relaxovala a vydýchávala vánoční stres.
2. Jak jste se stala taxikářem?
Vždycky jsem řídila. Začínala jsem v logistice a vozila náklad po celé Evropě, dokonce i velkými tahači. Ale postupně jsem si uvědomovala, že mi v tom něco schází.
3. Co máte na své práci ráda?
Lidi. Miluji svou práci, protože můžu pomáhat lidem a činit je šťastné. Ať už je to vystresovaný ředitel firmy nebo děvčata z rozlučky se svobodou, naslouchám komukoliv, ale taky vím, kdy je lepší být zticha.
4. A co vám práci naopak znepříjemňuje?
Řidiči, kteří si za jízdy hrají s telefonem. Ohrožují nejen sebe, ale i ostatní lidi na silnici. Je to nezodpovědné. A je to pro mě a mé pasažéry riziko, kterému by se dalo vyhnout.
5. Pamatujete si, kam jste poprvé jela svým prvním vlastním autem?
Ano, samozřejmě. Ještě před složením závěrečné zkoušky jsem si koupila ojetý Ford Capri. Byl to krasavec, celý bílý, ale už měl něco za sebou. Dala jsem ho do kupy a hned po získání řidičáku si s ním zajela na kávu. Do Paříže. Všichni se mě nechápavě ptali: Proč jsi jela na kávu až do Paříže? A já odpovídala: Proč ne?
6. Co byste dělala, kdyby auta neexistovala?
Těžká otázka. I kdyby nebyla auta, stejně bychom se museli nějak přemisťovat. Ať by ta vozidla byla jakákoliv, nejspíš by potřebovala řidiče, operátora nebo někoho takového. To bych byla já, předpokládám.