Nebezpečně krásná silnice

Slavná Leh-Manali Highway je jednou z nejkrásnějších, ale také nejnebezpečnějších silnic na světě. Projeďte ji s expedicí dvou vozů ŠKODA.

20. 4. 2018 Modely

Oblasti Ladaku v Indii se neříká “země vysokých průsmyků” pro nic za nic: abyste se dostali z Lehu do Nového Dillí a poté do Bombaje, musíte projet stovky kilometrů ve vysokohorské nadmořské výšce, přes serpentiny štěrkových cest a úseky úchvatně krásné, ale zcela neobydlené země.

Slavná Leh-Manali Highway je považována za jedno z nejkrásnějších a zároveň nejnebezpečnějších míst v Indii. Čeští filmaři Petr Soukup a Jan Pavlacký se na ni vydali ve vozech ŠKODA KAROQ a KODIAQ, aby si ověřili pravdivost toho, co se o ní říká. Po cestě nejen jezdili a spali v nadmořské výšce více než 5 000 m n. m., ale podařilo se jim také natočit toto úchvatné video.

Oba řidiči vyrazili na svou epickou cestu z Lehu, největšího města v hornatém Ladakském regionu v severní Indii. Leh sám je položen v nadmořské výšce 3 500 metrů, odtud dál to bylo už jen do kopce…

Kousek za Lehem se pohodlná asfaltová silnice změnila na prašnou a poté dokonce kamenitou cestu a dalších několik stovek kilometrů se už jen zhoršovala. „Co by nám za normálních podmínek trvalo jen pár hodin jízdy, znamenalo pro nás několik dní na cestách. Ale nebylo to jen špatným stavem silnic – zpomalovalo nás především obdivování té nekonečné krásy všude kolem. Každou chvíli jsme zastavovali a zírali na ty nádherné scenérie. Pokračovat dál s klidným srdcem jsme mohli až ve chvíli, kdy nám došly baterie v kamerách. Majestátnost hor se těžko popisuje slovy, člověk se ve srovnání s nimi cítí tak maličký. Zároveň si ale připadáte, jako byste byli na vrcholu světa. Což jsme v tu chvíli vlastně opravdu byli,“ vzpomínají společně filmaři.

Dobrodruzi v bílých automobilech ŠKODA projížděli úzkými horskými cestami, přes nekonečné pláně, horské průsmyky a izolované vesničky.. Setkávali se se stády ovcí, obklopovaly je davy malých dětí, nadšených z toho, že vidí nové tváře. Cestovatelé spali v chatrčích s holými stěnami, zdravili staré horaly a předjížděli rozhrkaná nákladní auta, která přepravovala náklad z jednoho odlehlého místa na druhé. Pozorovali větrem ošlehané ostré reliéfy vrcholků horských hřebenů, překonávali ledové potoky a obdivovali neustále se měnící charakter krajiny.

„Samozřejmě došlo i na pár komplikací. Kolem cesty třeba nebylo mnoho benzinek, takže jsme si museli z plastových lahví udělat nálevky a přelévat palivo do nádrží vozů ručně z kanystrů,“ vypráví Jan Pavlacký.

V této drsné oblasti může být i počasí hrozbou. Samotná cesta je otevřena jen přes léto, protože po dobu přibližně 8 měsíců roku je blokována sněhem a je tak pro jízdu příliš nebezpečná. Během léta je obvykle sjízdná, ale i tak vyžaduje extrémní opatrnost.

„Další výzvou pro nás bylo jezdit s auty s řízením vlevo na silnicích, kde se jezdí na levé straně. Navíc na silnicích širokých obvykle pouze pro jedno auto. Každé míjení s protijedoucím autem tak byl slušný adrenalin,“ vybavuje si Petr Soukup.

„Samozřejmě jsme s sebou museli vézt zásoby na několik dní, protože jsme netušili, kdy narazíme na další obchod nebo alespoň vesnici,“ přidávají další aspekt dobrodružné cesty Petr a Jan. Kromě zásob jídla vezli také nouzové světlice, nářadí a soupravy první pomoci, protože většinu cesty by se nedovolali pomoci v okolí desítek kilometrů.

Petr a Jan nakonec dokázali dojet až do Manali a s sebou přivezli poklad v podobě hodin krásných záběrů. Silnice je pak dovedly dál do Nového Dillí, Džajpúru, Džópur a Bombaje. Tam zjistili, že jízda v nadmořské výšce 5 000 metrů není ta nejneobvyklejší věc, která se vám v Indii může stát!

Skutečnou výzvou je řízení ve městech, kde neplatí téměř žádná dopravní pravidla. Všechno je dovoleno, od celé rodiny jedoucí na jednom skútru až po všechny druhy zvířat a pohybující se objekty, které ani nelze slovy pojmenovat.

„Musíte se rychle naučit několik originálních silničních signálů – třeba když chcete někoho předjet, musíte zběsile blikat světly, jinak si vás ani nevšimnou a nenechají vás předjet,“ říká Jan. “Doprava je organická a zcela nespoutaná, zejména v hustěji osídlených městských oblastech. Proud vozidel není řízen psanými pravidly jako na našich silnicích, spíš zákony přírody – rychlejší a chytřejší řidič vyhrává,“ přidává svůj dojem Petr.