Kdy jste se vlastně rozhodl, že se budete malováním graffiti živit?
To přišlo postupem času. Já spíš nevěděl, co jiného bych chtěl dělat, ale malování mě bavilo pořád. Říkal jsem si: tím bych se třeba jednou rád živil. Zkoušel jsem i normální práci, ale zjistil jsem, že to pro mě není. Když jsem ve 24 letech dokončil vysokou školu, musel jsem se už rozhodnout, co dál. Šlo to ruku v ruce se zvyšující se kvalitou zpracování – člověk se stále učí, já taky, zlepšuji se, zkouším nové techniky a postupy. Kontinuálně jsem tedy maloval, až jsem se dostal do té fáze, že se tím můžu živit. Nejvíc mě na tom baví, že nikdy nedělám tu samou věc dokola a hlavně nikdy ne na tom samém místě.
Litoval jste někdy tohoto odvážného kroku?
Před pár lety jsem trochu přemýšlel, zda to byl dobrý nápad. Ale spíš to bylo kvůli nějakým osobním záležitostem, neměl jsem s kým sdílet, co dělám. Ale když to beru zpětně, neměnil bych. Všechno, od samých začátků, ze mě udělalo takového člověka, jakým jsem. Rozhodně bych neměnil.