Omezení používaných písmen na 12 znamená, že pro každý regionální kód existuje přibližně 1,7 miliónu kombinací (12 písmen x 1 000 čísel x 12 písmen x 12 písmen). To však často nestačí, navíc vyřazené PZ nesmí být znovu přiděleny, proto mají některé regiony více kódů. Vybrané regiony dostaly více dvojciferných kódů, ovšem těch bylo velice omezené množství (86 regionů versus 99 dvojciferných kombinací), proto se před regionální kód začala přidávat čísla 1 a 7. Zářným příkladem je Moskva, která dostala dokonce tři dvojciferné kódy (77, 97 a 99), ale časem ani ty nestačily a začaly se nastavovat. Nyní má Moskva celkem devět regionálních kódů (k původním třem přibyly 177, 197, 199, 777, 797 a 799). Dalšími zasaženými oblastmi jsou například Moskevská oblast (5 kódů: 50, 90, 150, 190, 750) nebo Petrohrad (4 kódy: 78, 98, 178, 198). Je však jen otázkou času, kdy ani tyto kódy nebudou stačit, proto se uvažuje o mírné změně formátu PZ, konkrétně o rozšíření pořadového čísla PZ o čtvrté číslo. Počet možných kombinací by tak u každého regionálního kódu vzrostl z 1,7 miliónu na 17 miliónů.
Tak jako v jiných zemích lze i na ruských silnicích nalézt vozy s jinými než standardními PZ. Často je lze odlišit již na první pohled, a sice podle barev. Dalším poznávacím znakem je to, že většina speciálních PZ na pravé straně nemá ruskou vlajku, navíc formát značky bývá také často výrazně odlišný. Příkladem budiž policejní poznávací značka, která je vyvedena bílým písmem na modrém pozadí a sestává z jednoho písmene, které označuje konkrétní policejní složku, čtyřciferného pořadového čísla značky, regionálního kódu a mezinárodního kódu Ruska. Vojenské PZ poznáte podle toho, že jsou psány bílým písmem na černém pozadí, a poznávací značky vozů veřejné dopravy (autobusů, trolejbusů, ale například i vozidel taxislužeb) mají podobu černého písma na žlutém pozadí.