„V cíli každé rychlostní zkoušky přepnu auto ze závodního do přejezdového režimu, načež se na hlavním panelu zobrazí všechny hlavní údaje o teplotách a tlacích. Spolujezdec displej vyfotí a pošle inženýrovi. Není to nic sofistikovaného, používáme normálně WhatsApp,“ směje se Jan Kopecký, rodák z východočeského Opočna.
Před tankovací zónou zavolá spolujezdec informace o stavu paliva v nádrži závodnímu inženýrovi. Ten pak spočítá přesné množství paliva k doplnění. „Inženýři už z dlouholeté zkušenosti vědí, jakou asi spotřebu má auto na přejezdu a v konkrétních typech rychlostních zkoušek, a podle toho dokážou spočítat, kolik litrů je potřeba dotankovat, aby palivo vystačilo a auto bylo co nejlehčí – a zároveň nad předepsaným váhovým limitem,“ říká český pilot.
„V případě technického problému nebo dotazu volá posádka závodnímu inženýrovi a snaží se věc vyřešit. V autě je stejný manuál k vozu, jaký má i závodní inženýr – jednoduše tak mohou závadu identifikovat,“ doplňuje Bezděk.