Lepší je vždy samozřejmě havárii předejít. I proto mají dnes vozy Škoda řadu pokročilých asistenčních systémů, které pomáhají zamezit střetům s chodci, cyklisty, jezdci na koloběžkách nebo motocyklisty. I přesto se takové nehody stávají. „Nejčastěji k nim dochází ve městě v rychlostech do 40 km/h a statisticky mají tyto nehody velmi vážné až tragické následky,“ říká Csaba Sirgely, který se v Technickém vývoji Škoda Auto věnuje oblasti pasivní bezpečnosti zranitelných účastníků provozu.
Při testování se vystřelují proti vozu impaktory imitující různé části těla.
Povinnost vyvíjet auta tak, aby byla při střetu pro chodce pokud možno co nejmenším rizikem, je vlastně relativně nová záležitost. Homologační podmínky pro ochranu chodců musejí plnit auta až od roku 2006, v testech Euro NCAP se ochrana chodců začala řešit někdy na přelomu tisíciletí. „První vůz hodnocený v Euro NCAP, který ale ještě nebyl vyvíjen na ochranu chodců, byla Fabia z roku 2000. A homologační kritéria musel jako první splnit model Roomster,“ ohlíží se do historie Jaroslav Urbánek, další z inženýrů zabývajících se bezpečností chodců. Historicky přitom ochranu chodců začaly automobilky více řešit v 70. letech, ale řešení se omezovala na odstranění „zbytečných“ výstupků na karoserii či poddajnější konstrukci některých částí vozu.
Animace nárazu impaktoru znázorňujícího nohu na příď modelu Superb