Lidé na pozorování
Druhou částí zkoumání uživatelského zážitku je už testování se skutečnými uživateli a zákazníky, tedy interakce mezi uživatelem a automobilem, ovládání různých funkcí. „Naším světem je kabina vozu a to, co se v ní odehrává. Během vývoje a vylepšování například již zmiňovaného ovládání klimatizace či dalších řešení vznikne jeden nebo více konceptů, které je potřeba porovnat a ověřit. Pokud nehrozí střet zájmů, bereme si k testování často i zaměstnance automobilky,“ popisuje výzkumník David Rejzl.
Jednoduše řečeno, pro ověření funkčnosti ovladače klimatizace nevadí, když přijdou účetní. Jinak si ale tým uživatelského testování zve lidi zvenčí, má na ně svá kritéria, ať už jde o životní postoje jako vztah k udržitelnosti nebo rodinné hodnoty, případně může jít o specifické sociodemografické faktory. „Pozveme si je na pohovor a pokud máme prototyp vozu, povídáme si přímo u něj. Respondent si vyzkouší testované koncepty a řekne svůj názor, pro a proti, co fungovalo a co se mu nelíbilo. Dotazovaného zároveň pozorujeme, jakým způsobem s jednotlivými koncepty pracuje, jak plní zadané úkoly,“ dodává koordinátor Petr Filip.
Za jízdy se testují různé úkony, například volba rádiové stanice.
Časté je i testování v simulátoru, který má volant, pedály, palubní desku. A na obrazovkách probíhá simulovaná jízda. Řidič jede, zrychluje, zatáčí, zpomaluje. A plní úkoly. Přitom je v bezpečí, nenabourá. „My respondenta pozorujeme a měříme různé veličiny, jako je třeba odchýlení od optimální dráhy. To naznačuje, že dotyčný byl ve větším stresu, než bylo nutné, a že plnění úkolu odvádělo jeho pozornost víc, než by bylo vhodné. Z čehož plyne, že daný koncept asi není nejlépe vyřešený a že je tam velká pravděpodobnost, že pokud by se dostal do reálného provozu, mohl by představovat riziko,“ popisuje odborný koordinátor uživatelského testování Maxim Savelov.