Méně rozdílných materiálů, jednoduchá recyklovatelnost
Jedním ze zajímavých řešení, která vůz na několika místech prezentuje, je nový koncept vícevrstvého materiálu, kterému v automobilce pracovně říkají Monomateriál. Jde o to, že čalounění řady míst vozu, např. sedadel, dveří nebo části přístrojové desky často tvoří až tři vrstvy rozdílného materiálu, které jsou k sobě navíc přilepeny a to znemožňuje jejich následnou recyklovatelnost. Podstatou monomateriálu je to, že všechny vrstvy jsou z chemicky stejného materiálu, jen vyrobené jinou technologií tak, že mají odlišné vlastnosti, které od vrstev automobilka vyžaduje.
Recyklované materiály se hojně využívají například na sedadlech.
Vrstvy, obě vyrobené z recyklovaných PET lahví, jsou přilepeny lepidlem na stejné bázi, a čalounění tak lze recyklovat jako celek. „Důležité je říci, že veškeré recyklované materiály splňují naše nejvyšší nároky, veškeré funkční a životnostní zkoušky i legislativní požadavky, které jinak platí pro materiály nerecyklované (virgin kvality), pro zákazníka tedy použití recyklovaných materiálů nepředstavuje žádné snížení kvality oproti doposud používaným virgin materiálům vyrobených z fosilních zdrojů,“ vysvětluje Dalibor Kopáč, který za vývoj udržitelných materiálů zodpovídá. Uživatel tedy z praktického a funkčního hlediska nepozná mezi recyklovaným a běžným materiálem rozdíl.
Obložení dveří může být klidně z kelímků od jogurtů.
Zásadní u studie IVET Show Car je i využití takzvaných post-consumer plastů, tedy použitého plastu, který končí jako odpad. V konceptu je zastupují plasty vyrobené s využitím obsahu „žlutých popelnic“ a také třeba vysloužilých polyuretanových matrací nebo autobaterií. Z plastových krytů autobaterií má studie vyrobeny třeba kryty podběhů, držák zámku kapoty a kryt vodního kanálu pod čelním sklem. Matrace jsou využity na tlumení podlahy, nebo hlukovou izolaci. Odpad z popelnic na plast, například kelímky od jogurtů, je využit na interiérové obložení dveří. „Využitím těchto materiálů snižujeme množství odpadu, který končí na skládkách nebo ve spalovnách,“ říká Dalibor Kopáč.