Příběhy fotografií: právník za volantem závodního unikátu

Neznámý fotograf zachytil vzrušující atmosféru neděle 1. října 1911 v Gaillonu, jinak ospalém francouzském městečku asi čtyřicet kilometrů jihovýchodně od Rouenu. V části zvané Sainte-Barbe-sur-Gaillon bylo v období 1899 až 1932 uspořádáno 27 ročníků závodu do vrchu se silnou mezinárodní účastí.

Za volant závodního speciálu LAURIN & KLEMENT FCR tu právě v říjnu 1911 usedla opravdu všestranná osobnost. Vozy z Mladé Boleslavi se před první světovou válkou vyvážely na všechny kontinenty. V Africe vozily například guvernéra Káhiry či právě muže na fotografii – pašu, tedy vysokého úředníka Osmanské říše, dr. Alexandera Comanose. Šlo o etnického Řeka žijícího v Egyptě, erudovaného právníka s diplomem ze Ženevy a především generálního sekretáře Královského egyptského autoklubu. O řidičských schopnostech zobrazeného 33letého muže, jehož jméno ve startovních listinách evropských motoristických podniků figuruje již kolem roku 1906, svědčí právě vítězství se čtyřválcem LAURIN & KLEMENT FCR o výkonu 100 koní v kategorii vymezené vrtáním do 85 mm. 

Posuňte a porovnejte

Říjen 1911 a za volantem speciálu LAURIN & KLEMENT FCR ve francouzské Gaillonu sedí Alexander Comanos, generální sekretář Královského egyptského autoklubu. 

U závodních speciálů totiž tehdejší předpisy v některých závodech neomezovaly objem motoru, ale pouze počet válců a jejich vrtání. Pod kapotou laurinky FCR tak pracoval čtyřválec s progresivním ventilovým rozvodem OHC a objemem 5 672 cm3 (Ø 85 × 250 mm), jehož konstruktérem byl Otto Hieronimus a který smontoval nejlepší tovární mechanik František Krutský. Jím navržený motor disponoval výkonem 73,6 kW. Litinové písty, vedeny tenkými ojnicemi profilu H o tloušťce stěny jen 1,5 mm, kmitaly pekelně rychle po čtvrtmetrové dráze, což mělo na svědomí také obskurně vysokou stavbu motoru i samotného vozu.

Závodník se spolujezdcem se proto skoro ztráceli za vysokou přední kapotou, vpředu se sbíhající do šípovitého – aerodynamicky vhodnějšího – chladiče. Vůz na fotografii postavili už v roce 1909 a vznikal pekelným tempem: od prvního náčrtku do závodní premiéry uběhly pouhé tři měsíce.

LAURIN & KLEMENT FCR zde testuje konstruktér vozu Otto Hieronimus. 

Křest ohněm čekal FCR 19. září 1909 v závodu do vrchu u rakouských lázní Semmering. V první kategorii vozidel obsadili Hieronimus s Kolowratem 1. a 2. místo, šéfkonstruktér firmy LAURIN & KLEMENT přezdívaný Hiero zvítězil s jiným vozem také ve druhé třídě a s mohutným L&K FCR ve třídě čtvrté. Nejlepšímu Hieronimovu času 8 minut 19 sekund odpovídá průměrná rychlost 72,1 km/h, trať byla přitom zatáčkovitá, se stoupáním až 9,2 %. První provedení vozu se navíc obešlo bez celého potrubí výfuku, takže z levé kapoty trčela krátká mohutná roura a karoserie byla náležitě začerněna sazemi.

Závodní speciál LAURIN & KLEMENT FCR 

Dalších výrazných úspěchů dosáhlo „efcéerko“ v sezoně 1911. Konkrétně 17. dubna vyhrál Otto Hieronimus v závodě do vrchu Zbraslav–Jíloviště nejen svoji kategorii, ale stal se i absolutním vítězem a držitelem nového traťového rekordu. Stejně dobře si vedl o dva měsíce později v závodu do vrchu Trieste–Opčina, kde opět zvítězil ve své kategorii i absolutně. Potom už přišel na řadu start egyptského jezdce Comanose v Gaillonu. Jak je vidět na snímku, gaillonští pořadatelé vozu FCR přiřadili startovní číslo 35. To známe i z jiného záběru, pořízeného 12. října 1911 v Berlíně. Vítěz z Gaillonu tam zamířil na tradiční autosalon a jistě budil patřičnou pozornost. Není divu, speciál FCR vznikl jen ve dvou exemplářích a šlo o mistrovské dílo šéfkonstruktéra Otto Hieronima.

Závodník se za vysokou přední kapotou s výrazným šípovitým chladičem vysloveně ztrácel.

Ani jeden z vozů LAURIN & KLEMENT FCR se do dnešních dnů nedochoval, ví se jen, že první vyrobený kus odkoupilo v květnu 1913 nizozemské zastoupení české značky, a druhý pražský podnikatel Bondy.