Opojení barvami

V Indii jsou pestré barvy nedílnou součástí náboženských svátků. Každý odstín má specifický význam nebo představuje emoce. Barvy ale ovlivňují nás všechny. Překvapí tedy snad někoho, že si začínají hledat svoji cestu i mezi jízdní zážitky?

22. 9. 2016 Škoda svět Design

Podzim už je za dveřmi, pomalu se ochlazuje, ale všechno hraje barvami. Listí do daleka září tóny červené a žluté. Nastává ta pravá doba procházek lesem a příjemných večerů s přáteli či rodinou. Proměnlivá hra barev určuje chod všedních dní a ovlivňuje náladu i v jiných částech světa. Lidé žijící v severní Indii si musí ještě pár měsíců počkat. Zato při festivalu barev Hólí září všemi odstíny duhy.

Krávy obléhají úzké uličky Vrindávanu, tlupy opic na výpravě za zbytky jídla skáčou přes ploché střechy domů. Šedesát tisíc obyvatel města se pomalu probouzí ze spánku. Vstávání jim nyní připadá o něco snazší. Severovýchodní pasát přinášel celé měsíce studený vzduch z náhorní plošiny ve státě Uttarpradéš. Většina domů není vytápěná, takže před nepříjemně nízkými nočními teplotami stěží poskytují nějakou ochranu. Teď už se sloupec rtuti v teploměru přes den přeci jen vyšplhá o něco výš – a se stoupajícími teplotami se zvedá i nálada.

O tři dny později ve Vrindávanu. Dnes začíná oficiálně jaro. Slaví se Hólí, jeden z nejstarších, nejoblíbenějších a nejpestrobarevnějších ze všech indických svátků. Nad městečkem je slyšet sotva postřehnutelný šum. Krávy dnes není nikde vidět. Místo nich zaplňuje uličky čím dál víc lidí. Někteří poklidně, jiní skoro jako by ani nebyli duchem přítomni. Další vesele klábosí s přáteli, kolegy nebo rodinou. Na rozcestích se sbíhají hemžící se proudy a slévají se v jednolitý dav. Jejich cíl: Banke Bihari, jedna z největších svatyní v zemi. Chrám je svatyní Krišny, který ve Vrindávanu vyrůstal a také se zde údajně zamiloval do svojí přítelkyně Rádhy.

Síla, euforie, chaos

Masa věřících se nakonec zadrhne. Výhled na nebe je volný. Ne tak cesta vpřed. Nepřekonatelné zdi z pískovce ohraničují dvoranu. Brány vedoucí do chrámu jsou ucpané. Z jeho hloubi vychází chvějivé Rádhe, Rádhe. Provolávání, které má zdůraznit přítomnost Rádhy téměř ve všech pozemských interakcích. Je to pozdrav, omluva i rozloučení zároveň. Pouze ve svátek Hólí je lidem umožněno zahlédnout černou sochu Thákura. Jindy zůstává vyobrazení mladého Krišny zahaleno a má být chráněno před zlými pohledy. Všichni je chtějí vidět. Teď už se nedostaneme tam ani zpět. Je tu horko a chrám je doslova našlapaný. Křik, vřískot a jásot. Nad tím vším ostré trylky píšťalek, jimiž ostraha žene dav chrámem. Protlačit se dopředu, podívat se a ven! Další! Všude lokty, ramena, končetiny. Mezi tím vším malé děti. Mužský hlas ze skřípějících reproduktorů povzbuzuje přítomné. Vzduch překypuje silou a energií.

Publikum se po roztažení závěsu při pohledu na Krišnu dostává do extáze. Ruce se zdvíhají k nebi a věřící se pokorně vrhají na zem. Bráhmové vyzbrojení obřími vodními stříkačkami stříkají z pódia pestrobarevné proudy vody. Na hlavy přítomných se vylévají vrchovatě naplněné kbelíky. Dav je celý promáčený. A šťastný.

Obarvovat se navzájem je žádoucí

Znovu a znovu katapultují z podnosů nad hlavy přítomných takzvaný gulál, tedy barevný prášek. Jeho drobounké částečky se prolínají s dopadajícími ranními paprsky světla. Vzniká tak bizarní hra barev. Lidé se barví jako chameleon: od červené přes žlutou a modrou až po zelenou. Nachové okvětní plátky růží se snášejí na lidi jako déšť. Úchvatná atmosféra, v níž sborem opěvují Krišnu. Mimo zdi chrámu barevná hra pokračuje. Na kolemjdoucí vylévají ze střech plné kbelíky vody. Staří i mladí, muži i ženy na sebe vzájemně sypou gulál.

Také dvaadvacetiletá Apurwah z Haridváru se prodírá davy. Studentka každoročně cestuje do Vrindávanu se svou rodinou. Přes zelenožlutou barvu její obličej přímo září. „O původu Hólí existují různé legendy,“ vysvětluje. „Například o králi Hiranyakashipu, který chtěl zabít svého syna Prahladu, jehož ale ochránila jeho věrnost bohu Višnuovi.“ Hólí tak není jen svátkem sklizně a plodnosti, ale také oslavou vítězství dobra nad zlem. Staré spory se mají urovnat, společenské bariéry překonávat a stávající přátelství a vztahy se mají obnovit. „Všechny bariéry při Hólí mizí,“ říká Apurwah. „Všichni jsou barevní a všichni jsou si rovni – ať už pocházejí z jakékoli kasty a ať mají jakékoli postavení.“

Celé ulice zaplavuje temně rudá polévka, dominantní barva Hólí. Je symbolem čistoty, radosti, síly a vitality. Žlutá symbolizuje život, světlo, pravdu a nesmrtelnost. Proto se také indické nevěsty oblékají před svatbou do žlutých šatů, aby zahnaly zlé duchy. Zelená může v hinduismu znamenat život stejně jako smrt. Modrá značí božské osvícení a nejvyšší vědomí.

Jiné země, jiná symbolika

Každá kultura má svou vlastní symboliku barev. V Evropě je zelená barva chápána jako barva naděje i závisti, ve Francii je spojována také s hněvem. Modrá symbolizuje chlad, někdy žárlivost či hněv. V umění znamená červená často lásku, někdy ale také asociuje vztek, nebezpečí nebo oheň. Regionální rozdíly byly často podmíněny výskytem barev v okolním prostředí. V arabských zemích převládají v krajině pouště, zelená je vzácná, a proto je to také kultovní barva islámu. „Pohled na zeleň je službou Bohu,“ tak prý pravil prorok Mohamed.

Tyto rozdíly představují pro pracovníky vývoje mezinárodně působících společností nejednu výzvu. Ať už se jedná o kulturní podmíněnost nebo osobní vkus. Výběr barvy laku auta už téměř nezná hranice. Designéři společnosti ŠKODA šli ještě o krok dál. Díky ambientnímu osvětlení je nyní možné v nových modelech SUPERB a KODIAQ nastavit zcela individuálně vnitřní osvětlení vozu. Řidič může rozhodnout, zda chce, aby se osvětlení zapnulo najednou, nebo aby se určité části interiéru osvětlovaly postupně, a může také kdykoli podle libosti volit mezi deseti barvami. „Automobily jsou nyní masovým zbožím, je proto jen pochopitelné, že si lidé stále více chtějí své vozy upravovat podle vlastního vkusu,“ uvedl Klausbernd Vollmar, psycholog, který se zabývá psychologií barev.

Inovace má ale ještě další důvody. Každá z barev má určitý vliv na lidskou psychiku. „Jedná se o velký přínos, protože zabarvení vnitřního osvětlení může ovlivnit chování řidiče,“ vysvětluje dále psycholog. Pociťuje-li například řidič při řízení ve tmě únavu, může se pomocí červeného osvětlení povzbudit. „Červená způsobuje agresivitu. Kdo se jí chce vyhnout, měl by zvolit raději oranžovou. Ta také stimuluje a působí hřejivě, ale přátelsky.“ Cítí-li se ale řidič předrážděný, například když jede z vyčerpávajícího obchodního jednání, může mu prospět modré osvětlení. „Modrá snižuje srdeční tep a tím také uklidňuje,“ říká Klausbernd Vollmar.

Vlastně nezáleží na tom, jestli se jedná o prostředek individualizace nebo vyrovnávání. Barvy by měly především bavit. Ne nadarmo vnášíme příslovečnou barvu do života. A s ambientním osvětlením zaženou zimní chmury také cestující v Evropě.