Skryté tváře designu: automobiloví sochaři

Patří k uměleckým disciplínám vzniku nového vozu. Zároveň ale vychází z technický znalostí a řemesla. To je svět stavby fyzických modelů.

4. 1. 2022 Škoda svět Design

Vpředchozí kapitole Skrytých tváří designu jsme se věnovali modelářskému oddělení digitalizace, a ukázali jsme, jak důležitou součástí tvorby modelů jsou digitální modeláři a nové technologie v současné automobilové době. Na digitální modeláře přímo navazuje stavba fyzických modelů.

Je to v podstatě kombinace technických disciplín a umění. „Řada členů našeho týmu má umělecké vzdělání či jiné umělecké zkušenosti,“ potvrzuje Martin Bogner, vedoucí EDM, tedy spojených týmů designových modelářů připravujících digitálních i fyzické modely.

Designová hala v Česaně patří k nejtajnějším pracovištím automobilky ŠKODA. Právě tady vznikají modely budoucích vozů, nebo třeba koncepty pro výstavy. V případě sériových modelů vlastně v hale vznikají auta ještě roky před tím, než se poprvé objeví na veřejnosti. Když modeláři svou práci na konkrétním voze dokončí, zůstává výsledek jejich práce tajný ještě zhruba další dva roky.

Příznivci automobilového designu jistě dobře znají tradiční hliněné modely, na kterých automobilka postupně vyvíjí vzhled auta. Ty jsou však dnes doplňovány řadou vkládaných dílů, tedy na míru vyrobených komponent, které modely po vzhledové stránce přiblíží skutečnému vozu. Kromě toho vzniká obdobnou cestou, vlastně s ještě větším zastoupením různých dílů, i model interiéru auta.

Martin Bogner k tomu říká: „Fyzické modely jsou pro nás stále nesmírně důležité. Dotyk lidské ruky je totiž v tomto případě nenahraditelný. U modelů ladíme detaily, které nám v digitální podobě mohou uniknout,“ a pokračuje: „Fyzické modely také stále slouží ke schvalování finálního designu vozu na úrovní vedení ŠKODA AUTO i koncernu Volkswagen. I tyto prezentace náš tým zajištuje“.

Hlína a frézy

Přípravu fyzických modelů ve ŠKODA AUTO vede Vlastimil Pažout, který zastřešuje činnosti tří studií: exteriéru, interiéru a komponentů. Studio exteriéru je největším pracovištěm stavby modelů, do jeho haly se vejde až sedm modelů v měřítku 1:1. Mimochodem, menší modely se v automobilce dělají jen výjimečně, naposledy to byla vize eVoiturette ze série Ikony v novém kabátě.

„U konceptů pro automobilové výstavy i budoucích sériových aut vše ladíme v měřítku 1:1, protože ve zmenšeném měřítku nemusí některé detaily vyniknout,“ vysvětluje Vlastimil Pažout.

Překvapením pro návštěvníka studia mohou být velké frézovací stroje. Ty jsou součástí přerodu auta z digitálního světa do fyzického. Zatímco dřív modeláři „plácali“ auta z hlíny skutečně kompletně rukama, dnes základ provede fréza. Základem konstrukce modelu je ocelový rám dovybavený pěnovými prvky, na tuto základní kostru se nanáší vrstva hlíny. Ta je z pece vyhřátá na 50–60 °C, hlína je v tu chvíli velmi tvárná a krásně se spojuje. Po vychladnutí na běžnou pokojovou teplotu vytvrdne. To je také jeden z důvodů, proč se modely nedělají kompletně z hlíny. Kromě toho, že by byly extrémně těžké (i tak váží několik tun) a drahé, by totiž ve velké hmotě mohla hlína praskat nebo se dokonce bortit.

„Po nanesení základní vrstvy stroj vyfrézuje do hlíny základní tvar, který připravili digitální modeláři ve spolupráci s designéry,“ říká Vlastimil Pažout. Když dostane konstrukce základní obrysy, nastupuje práce modelářů. Pomocí škrabek, nožů, hladítek a dalších nástrojů ladí původní linie, které po prvotním vyfrézování bývají „trochu ostré“.

Výsledek jejich práce je pak zase naskenován a převeden do 3D modelu, se kterým se dá dále pracovat a který se kdykoli dá využít jako základ pro další frézování, případně designové vizualizace a digitální prezentace. Alternativních designových návrhů totiž při tvorbě vzhledu auta vzniká pro každý vůz několik variant a teprve mezi nimi se volí finální cesta designu. „Modeláři jsou umělci, kteří skvěle ovládají svou práci. Společně s designérem v podstatě skicují z hlíny, vnášejí do toho svůj um a zkušenosti, zároveň jsou často s designérem stoprocentně sehraní,“ popisuje Vlastimil Pažout tvorbu modelu.

Jako skutečné

Modeláři ve studiu exteriéru i interiéru pracují v tomto ohledu podobně. Ti v interiéru ale více využívají služeb studia komponent. To připravuje různé díly, které mají vypadat jako na skutečném autě. Pro exteriér tedy třeba mřížky masky chladiče, světlomety, ráfky kol a další obdobné detaily, pro interiér je součástí daleko víc.

„U interiéru je potřeba řešit texturu mnoha povrchů a třeba mřížky ofukovačů a jiné detaily by vymodelované pouze z hlíny v podstatě splývaly se zbytkem kabiny,“ vysvětluje důvod Vlastimil Pažout. Některé díly, třeba páčky pod volantem nebo samotný věnec volantu, by z hlíny ani vyrobit nešly. Vkládané díly vznikají například na 3D tiskárnách, ladí a sestavují se ručně a někdy je to velká „piplačka“. Díly se i lakují, k tomu tu mají vlastní lakovnu. Exteriérové modely rovněž dostávají buď lak, nebo jsou potaženy speciální fólií, takže z dálky výsledek vypadá jako opravdové auto.

Když je design dotažen do detailu, vzniká takzvaný hard model: tedy model, který již není z hlíny, ale z pevných materiálů, které v čase nemění tvar. Výrobu těchto modelů pak již většinou zajišťují externí dodavatelé na základě dat a zkušeností nasbíraných při tvorbě hliněného modelu. „To už je model, kde vše vypadá skoro jako skutečné. Chrom musí být chrom, světlomet svítí a model je dokonce pojízdný. Je to model na vrcholu pyramidy, ten prezentujeme v rámci koncernu, konzultujeme s ostatními značkami nebo ukazujeme vybraným partnerům,“ říká Vlastimil Pažout. Hliněné modely většinou putují do klimatizovaného skladu a typicky jsou využity při přípravě modernizace vzhledu daného vozu. Pak většinou jejich život končí, neskladují se „donekonečna“.

Na konečné podobě modelů a tedy finálním designu auta se v oddělení Design modeling a digitalizace pracuje vždy zhruba dva roky. Na vzniku vzhledu, který nadále zůstává tajný a je základem pro stavbu prvních prototypů auta, tu pracuje několik desítek lidí. Pojďme si práci některých z nich představit detailněji.

Vlastimil Pažout

Jeho prvním šéfem ve ŠKODA AUTO byl ještě Václav Capouch, který stál u zrodu samotného designového oddělení automobilky. „Jsem tu 29 let a prošel jsem spoustou pozic,“ říká Vlastimil Pažout, který je od roku 2014 koordinátorem celého týmu stavby modelů. Podle jeho slov je jeho práce nejen o koordinaci týmů jednotlivých studií, ale zejména o spolupráci s dalšími odděleními. „Jsem tu od toho, abych hájil zájmy designu, na druhou stranu musíme vždy dosáhnout nějakého kompromisu. Řešíme tedy spoustu věcí s vývojem a konstrukcí, s technology i s dalšími profesemi,“ říká Vlastimil.

Klára Valentová

Přípravou podkladů pro výrobu vkládaných dílů pro modely se zabývá Klára Valentová. „Data od designérů a modelářů popíší jednotlivé plochy vozu, mým úkolem je ale dát fyzickou podobu detailům,“ vysvětluje Klára. Na 3D „skice“ auta je totiž třeba mřížka chladiče jen jako vnější obrys, Klára musí tedy tento díl z modelu „oddělit“ a vytvořit pro něj samostatný 3D model, který pak může sloužit jako podklad k výrobě skutečného prototypu dílu. „Naše práce na těchto prototypech je velmi intenzivní, díly vyrábíme a ladíme doslova do poslední chvíle,“ usmívá se.

Petr Erben

Petr Erben je dalším spojovacím článkem v týmu pro stavbu exteriérových modelů. „Mým úkolem je zajistit, aby modeláři měli to, co potřebují. Tedy třeba ony vkládané díly. Řešíme, které budou potřeba, jak je vyrobíme a podobně,“ popisuje. Hlídá a řídí postup výroby modelu, zároveň vše neustále konzultuje s designéry – ať už z hlediska celkového vzhledu, nebo detailů. Barvy nebo třeba detaily v případě provedení masky chladiče a jiných kontrastních dílů řeší například s oddělením Color & Trim. „To, že v práci komunikuji se širokým spektrem kolegů a profesí mi možná částečně vynahrazuje to, že si vlastně o práci nepopovídám třeba doma nebo s přáteli u piva,“ říká Petr.

Martin Hlušička

Podobnou pozici jako Petr Erben, ovšem tentokrát v týmu modelářů interiéru, má Martin Hlušička. „V naší oblasti řešíme spousty drobných dílů, 3D tiskárna je naším velkým přítelem,“ popisuje výrobu komponentů pro modely interiéru. Podle něj je náročné například i to, že se v případě modelů pracuje s velkou přesností: „V první fázi řešíme milimetry, ale když se dostáváme ke konečné podobě, je to hra desetin,“ vysvětluje. Hlína, která je základem modelů, je podle něj skvělá v tom, že umožňuje neustálé změny. „Můžeme tvary rychle změnit, cokoli si ověřit. Spousta věcí se ladí a dělá tak trochu dokola. Někdy to může vyjít na podruhé, jindy řešíte detail třeba desetkrát,“ popisuje práci týmu.

Andy Settle

Do ŠKODA AUTO přišel Andy Settle z Audi společně s Dirkem van Brackelem, designérem první generace novodobé generace vozu ŠKODA OCTAVIA. Jako modelář byl tedy jedním z těch, kdo utvářeli novodobou tvář značky. A pomáhá ji v pozici „sochaře“ tvořit dále. I když je Andy zábavný a komunikativní, mluví za něj především jeho nástroje. Když ukazuje, jak jemnými i rozmáchlými tahy ukrajuje hlínu z modelu, je to takový malý koncert. „Ruční ladění designu je nesmírně důležité. Zatímco třeba před dvaceti lety tu byly větší rozdíly, dnes jsou auta po technické a kvalitativní stránce vzájemně velmi blízko. A design je to, co nás odlišuje,“ vysvětluje Andy, proč ho stále práce modeláře baví. „Hodně toho ladíme s designéry, výsledek je spoluprací mezi modelářem, který do toho vkládá své schopnosti a zkušenosti, a designérem a jeho potřebami a představami,“ popisuje tvůrčí proces.