Nápadné je, že v obou týmech jsou vedle mužů zastoupeny i ženy. Smíšené posádky jsou v některých ohledech výhodné - ženy, které mají sílu, ale přitom neváží tolik jako jejich mužští kolegové, sedí v přední části. Loď s odlehčenou přídí pak lépe klouže po hladině. Člověka, který do dračí lodě usedne poprvé, překvapí dynamika a rychlost jízdy. Po startu přijde pět dlouhých záběrů, po nichž následuje deset krátkých, než se posádka dostane do závodního tempa. Bubeník se musí dobře zapírat nohama, aby ho pulsování záběrů neshodilo přes palubu, protože dračí loď to umí rozpálit až na 20 km/h.
Olena Hryniak vysvětluje, že místo háčků na první lavici hned za bubeníkem přísluší zkušeným borcům. Podle jejich tempa bubeník svými údery určuje frekvenci veslování ostatních. Důležité je i “kopání” do lodi, což je protipohyb do zapřených nohou, kterým posádka plavidlo postrčí každým přírazem o něco vpřed.