Od prvních návrhů po kontrolu výroby
Metrologie je v automobilovém průmyslu nedílnou součástí vývojového a výrobního procesu, který zajišťuje, že automobily nejen dobře vypadají, ale také bezpečně a spolehlivě fungují. Hlavním úkolem metrologů je zaručit, že každá součástka, od nejmenšího šroubku až po největší díl karoserie, splňuje přísné požadavky na slícování a smontovatelnost celého vozu.
Každá součástka musí s ostatními dokonale lícovat.
„Za tímto oborem se skrývá obrovské množství činností. Od klasického měření environmentálních podmínek, jako jsou teplota a vlhkost, až po velmi komplexní měření tvarově složitých součástí. Pro nikoho nebude překvapením, že se pro měření komponentů automobilů nebo letadel nevyužívá běžný metr, ale mnohem sofistikovanější metody, které měří s neporovnatelně větší přesností. Například v měrovém středisku kvality dohlížejícím na rozměrovost výroby máme délkoměr s přesností v řádu desítek nanometrů. Toto měřidlo patří k nejpřesnějším v republice,“ vysvětluje hlavní metrolog Škoda Auto Jan Urban.
Hlavní metrolog Škoda Auto Jan Urban při práci
Metrologové přicházejí ke slovu už ve vývojových fázích nového auta. Spolupracují s inženýry a pomocí sofistikovaných přístrojů měří a vyhodnocují rozměry a tolerance každé součásti. To zajišťuje, že se teoretické návrhy bez problémů promítnou do smontovatelných a funkčních celků.
Jejich práce nekončí ani po zahájení výroby. V průběhu výrobního procesu provádějí pravidelné kontroly rozměrové stability vyráběných dílů. Pomocí pokročilých technologií, jakými jsou např. laserové skenování a počítačová tomografie, sledují výrobní proces a zajišťují, aby každý díl vozu zůstal v definovaných tolerancích. Často využívanou technologií jsou souřadnicové měřicí stroje, které dokážou měřit geometrii automobilových dílů s ohromující přesností a odhalit odchylky, které jsou lidským okem nepostřehnutelné.
Moderní měření musí postihnout i odchylky lidským okem nepostřehnutelné.
Ondřej Košťák své znalosti a zkušenosti z metrologie využil i na svých pracovních cestách v Indii, kde tamním kolegům pomáhal vybudovat a následně zefektivnit provoz jejich měrového střediska. „Do závodu v Púně mě povolali coby člověka znalého problematiky, který měl pomoct odladit provoz měrového střediska. Analyzoval jsem třeba měrové protokoly, které tam měli rozepsané až na padesát stránek,“ říká zkušený koordinátor měrového střediska.