L’Étape du Tour

Jak se aktivně připojit k nejvěhlasnějšímu světovému závodu v silniční cyklistice? Jedinou možností je absolvovat závod L’Étape du Tour.

24. 5. 2017 Škoda svět

Celkově je však nálada výborná. Každý ze závodníků si uvědomuje, že už na samotném startu prožívá ty nejhezčí momenty ve svém životě. „Jsem u toho, jsem součástí závodu L’Étape du Tour!“ Samozřejmě, že mnohem lepší pocity, pak zažívá v cíli, když bez újmy absolvuje skutečně celou trasu. Těžko to lze popisovat, nejsou-li takové chvíle osobně prožité. Pro cyklistického amatéra to ale jistě znamená absolutní vrchol! Trasa závodu L’Étape du Tour je vždy pořadateli vybírána tak, aby byla zajímavá a současně velmi náročná.

Obvykle je to těžká horská trasa s jedním či dvěma kopci s velkým převýšením. Když se navíc vezme v potaz období, kdy se závod jede, tedy červenec, ve střední Evropě jeden z nejteplejších měsíců, pak se závod může stát, a to bez přehánění, i životu nebezpečným. Mnoho závodníků vůbec nedojede. Registraci na závod L’Étape du Tour je tedy předem nutné rozumně uvážit. Závodník by měl být v hodně dobré kondici. To je absolutní nutnost. Stejně tak by měl mít četné zkušenosti s dlouhými trasami a terénem, který není zcela rovinatého charakteru. Nějaký ten velký kopec by prostě měl „mít v nohách”. Ti s výrazně lepší kondicí si pak závodní trasu mohou lépe užít a dokonce se i trochu „porvat” s časem a ostatními soupeři. Ti ostatní si do svých rezerv sáhnou mnohem častěji a také více do hloubky. Vítězem je ale svým způsobem každý, kdo se nakonec ocitnul za cílovou páskou a o to jde u L’Étape du Tour především.

Samotnému startu, který z důvodu velkého počtu závodníků probíhá v několika etapách (najednou startuje vždy 1 000 účastníků po 10 minutách), předchází velký a docela náročný organizační proces. Do závodu L’Étape du Tour nominuje své „koně” také ŠKODA. Závodníky vybírá hodně pečlivě. Zájemci, než jsou vůbec vybráni a ve výsledku zaregistrováni, nejprve posílají informace (obvykle tracking info formou screen shotu) ze své cyklistické aplikace. Tím je vytvořen skutečný obraz o tom, jaké má cyklista zkušenosti, jak „vážně” a intenzivně se tomuto sportu věnuje. Zájemce musí také vyplnit jednoduchý dotazník, ve kterém prozradí „proč by se zrovna on měl závodu účastnit”.

Závod je náročný nejen po fyzické stránce, ale také mentálně. Cílem organizátora ŠKODA je, aby závodníkovi od mentální zátěže co nejvíce ulehčil, proto mu de facto vše zajistí. O samotnou registraci, ubytování, zajištění startovního čísla a přesun z hotelu na místo startu se tedy závodník starat nemusí. Jeho starostí je pořídit si letenku a být dokonale připraven v té nejlepší možné kondici. Samozřejmostí je, to se ale týká všech závodů obecně, provést si analýzu trasy, zajistit

si dokonalý stav svého kola a kvalitní oblečení s přihlédnutím na možnost ocitnout se ve 40ti stupňovém horku. Dále je pak vhodné dokonale si vyčistit svůj závodní prostředek a vzít si s sebou vhodnou nutriční výživu, kterou je společně s ostatní drobnou výbavou potřeba šikovně umístit do cyklistického dresu. Rolí organizátora je vše ostatní zajistit tak, aby se závodník cítil maximálně komfortně a mohl se soustředit pouze na samotný závod.

Závod se jezdí od roku 1993. Záměrem pořadatelů bylo dopřát amatérským cyklistům zažít si na vlastní kůži náročnost horských tras závodu Tour de France. Koncept se do dnešních dnů nezměnil.

Závod každý rok probíhá na jiném místě a s tím se tedy mění i jeho trasa. Letošní závod se jede 16. července z Briancon (1 170 m) do Izoard (2 360 m), přes Col de Vars (2 109 m). Trasa je dlouhá 178 km.

Typickým závodníkem L’Étape du Tour je muž, čtyřicátník.

Co vás při absolvování závodu nejvíce překvapilo? Co jste třeba nečekal, ale také čím jste sám sebe „překvapil”, pokud k něčemu takovému došlo?

První, co mě na závodě překvapilo, bylo hned na startu množství účastníků. To se pohybovalo kolem 16 000 lidí. Naštěstí jsem startoval v první vlně, někde kolem 400. místa, takže jsem se hned po startu pohyboval poměrně vpředu. Překvapilo mě vysoké tempo v prvních rovinatých kilometrech, kde jsme se pohybovali rychlostí kolem 50 km/h. Dále mě na závodě překvapily sjezdy ze všech tří průsmyků, které pro mě byly náročnější než výjezdy na ně. Jsem z Prahy a vlastně tak postrádám dlouhodobou zkušenost s dlouhými komplikovanými sjezdy. Tam jsem v porovnání s ostatními výrazně ztrácel. Co se mi na závodě líbilo, byl fakt, že díky bannerům na startu, v cíli a podél trasy byl závod velmi podobný tomu, jak vnímám Tour de France z televize. Umocnily to doprovodné servisní motocykly a také nespočet vrtulníků. Co bych zlepšil, je úroveň občerstvovacích stanic na trati. Na takto velkém závodě bych očekával podavače naplněných bidonů tak, aby člověk nemusel zastavovat a nevypadával z tempa. Věc, která je již dlouho na tuzemských závodech obvyklá. Zpětně, po pár dnech, jsem pak byl fascinovaný, když jsem doma u televize viděl, v jakém tempu trasu absolvují profesionálové na Tour de France.