Na první kolej přijíždí vlak…
Ve své kanceláři nás vítá vedoucí Logistiky značky ŠKODA AUTO Jiří Cee. Pod jeho okny denně projíždějí vagony naložené novými automobily, čekajícími na expedici do cílových destinací. Na dalších vagonech jsou naloženy kontejnery obsahující materiál určený pro výrobní závody v Rusku. Kryté vagony skrývají automobily v předem definovaném stupni rozloženosti, určené ke zkompletování vozů na Ukrajině a v Kazachstánu.
Dvě stě vagonů denně, přes třicet tisíc ročně
V logistickém procesu automobilky má železniční provoz klíčový význam. Vlakem odjíždí 56 procent denní produkce českých závodů. Osm vlaků se vypravuje z Mladé Boleslavi a šest dalších ze závodu v Kvasinách. Denně se tak jedná o 200 vagonů s hotovými, kompletně smontovanými vozy. Jen z Mladé Boleslavi se za rok vyexpeduje přes 350 tisíc automobilů na více než 34 000 vagonech. „Kdyby se všechny soupravy zapojily za sebe, jejich délka by přesáhla 900 km, což je vzdálenost z Mladé Boleslavi do Paříže,” počítá Jiří Cee.
V areálu se pořád něco děje. Na předávacím kolejišti přebírají pracovníci vlečky prázdné vagony od smluvních dopravců. Dále přistaví vagony na expediční místa a po jejich naložení z nich opět vytvoří vlak a připraví ho k následné expedici ze závodu. Vlečka má celkem 20 kilometrů kolejí, 7 železničních přejezdů, 63 výhybek a pohybují se na ní dvě moderní lokomotivy EffiShunter. Každá váží 72 tun a dokáže přepravit i ty nejtěžší soupravy o celkové hmotnosti až 1 400 tun.
Do přístavu a do Šanghaje
Krásné, zelenošedé a teprve rok staré lokomotivy pohánějí motory s katalyzátorem, splňující nejpřísnější emisní normy Stage III.b. Mají poloviční spotřebu, než měly motory v lokomotivách, které zde sloužily dříve. O šetrnosti k životnímu prostředí mimo snížení produkce CO₂ vypovídá i fakt, že zatímco motory starších lokomotiv vyžadovaly náplň 400 litrů oleje, ty současné si vystačí s pouhými 73 litry.
Obě lokomotivy obsluhují sedm expedičních míst v rámci mladoboleslavského závodu. Na pěti kolejích se nakládají hotové vozy, na zbylých dvou pak projekty v různých stupních rozloženosti pro montáže v zahraničních závodech. Na každý vagon se vejde osm až dvanáct vozů v závislosti na délce vagonu a modelu automobilu. Každý vůz je na vagonu zajištěný čtyřmi zarážkami za jednu nápravu, takže drží jako přibitý.
V zásadě se dá říct, že vlaky míří do čtyř různých směrů. Hrdinové filmu Trainspotting by měli na co koukat: jeden vlak denně se odesílá do importérského skladu v Polsku. Sedm vlaků se denně vypravuje na seřaďovací nádraží v nedalekém Nymburku, kde se spojí s vagony ze závodu v Kvasinách. Osmdesát procent ucelených vlaků pak pokračuje do severoněmeckých přístavů, kde jsou auta naložena na zámořské lodě s cílovými přístavy Bombaj, Šanghaj nebo Oran v Alžírsku. Menší část vozů se distribuuje do skladů v Německu. Desetina vlaků se odesílá do přístavu ve slovinském Koperu k překládce na loď do zemí Blízkého východu a Řecka a posledních deset procent vagonů končí v Itálii.
Pravidla jako na nádraží
Železnice není žádným závanem minulosti, řadu procesů ovlivňují moderní technologie. Elektronika umožní výpravčím sledovat např. nastavení tras či obsazenost jednotlivých kolejí. Lokomotivy jsou na dálku monitorovány a tak mohou dispečeři ze své kanceláře sledovat jejich nájezd, motohodiny, vytíženost, spotřebu a případně i vzniklé závady.
Vlečka ve ŠKODA AUTO funguje stejně jako každé nákladové nádraží a dodržovat se zde musí i všechny železniční předpisy. Veškerý provoz je dopředu přesně naplánován. Trasy a časy příjezdů a odjezdů jednotlivých vlaků mají daný jízdní řád. To vše řídí výpravčí vlečky společně s výpravčím státní železniční sítě, kteří spolu telefonicky komunikují a neustále ověřují aktuální situaci. Na vlečce je stanovená maximální rychlost 30 km/h.
Budoucnost železniční expedice
Pracovníci vlečky musí mít odborné vzdělání vzhledem ke specifikaci svých činností. Výpravčí vlaků i strojvedoucí mají odborné vzdělání, posunovači jsou vyučení. Většina z nich je zapálena pro svůj obor, často se věnují železnici i ve svém volném čase, ať už té opravdové, nebo zmenšené v podobě železničního modelářství. „Bez ohledu na to, jestli venku prší, padne mlha nebo mrzne, naši zaměstnanci musí udržet vlečku pro potřeby nepřetržitého třísměnného provozu výroby tak, aby nedošlo k narušení plynulosti logistického toku závodu,” říká Jiří Cee.
Do budoucna se počítá s posilováním železniční expedice, která je ekologičtější než ta silniční. Zatím ji ale omezují některé okolnosti. Na trhu je nedostatek speciálních vagonů, nedostatečná je i kapacita dopravních cest nebo hnacích drážních vozidel, tedy lokomotiv. Chybí také strojvedoucí a kamiony stále vozí náklad levněji. Postupem času však budou vlaky čím dál zajímavější alternativou.