Je naopak něco, co Vám v souvislosti s HELPPES takzvaně leží v žaludku?
Bohužel ano, hlavně ve vztahu k našim „Helppsíkům“. Lidé se totiž velmi často domnívají, že asistenční pes je jakýsi veřejný majetek, na který si můžou bez dovolení kdykoli sáhnout a vůbec jim nedochází, že to je úplně stejné, jako kdyby jim někdo sahal na jejich tašku nebo jim lezl do kapes. Štvou mě i všichni ti, kdo se domnívají, že asistenční či vodící pes je chudák se smutným výrazem, co se jen plouží vedle nevidomého nebo vozíčkáře. Co by asi tak měl provádět? Skákat, štěkat, radostně běhat okolo? Dobře vychovaný pes, natož psí pomocník, nic takového nedělá. Ten „smutný“ výraz je ve skutečnosti výrazem soustředěným.
Většina těch, co psí pomocníky litují, si podle všeho neuvědomuje, že pes je služebně vytížený pouze po velmi malou část dne, a že kromě svého poslání má úplně normální psí život.
A za třetí mi vadí, ba přímo mě vytáčí, když někdo, aniž by se zeptal, dá asistenčnímu psovi něco k jídlu. Nevidomý člověk to jednak často nemá šanci postřehnout, nemluvě o tom, že podání například kousku párku může psa, který má nějaký zdravotní problém, stát i život, v lepším případě nákladnou hospitalizaci na veterině.