Co se děje dál?
Začnou přijíždět auta. Buď jen tankují a my je prohlédneme, zda jsou v pořádku a nepotřebují naši péči. Jindy je přivážejí s konkrétními požadavky na opravu. Často už během dopoledního přejezdu dostáváme informaci o tom, že na stanovišti na nás už auto čeká. Na pumpě si vyzvedneme klíče a jdeme na to. Zrovna včera jsme opravovali vůz, který srazil srnu. Měnil a stříkal se nárazník, blatníky, měnila se světla. Stanoviště většinou opouštíme kolem osmé večer, když je ale třeba, pracujeme, dokud není hotovo. Řidiči si na své vozy počkají, nemůžeme se jen tak sbalit a zmizet.
Staráte se i o vozy ŠKODA ENYAQ iV, jaké s nimi máte zkušenosti?
Musím říct, že zatím vlastně žádné, protože slouží bez problémů. Vozy ENYAQ iV jezdí nejen v čele pelotonu, ale i v karavaně pro sponzory, doteď se nám tu ale neobjevil jediný porouchaný. Je to samozřejmě novinka, ale jsme na ni připraveni, dokonce i na její poměrně sofistikovanou diagnostiku.
Kolik vozů vám za tři týdny trvání závodu projde rukama?
Tuhle práci dělám už osmnáct let a za tu dobu je to vždy skoro stejné. Bývá to kolem dvou set třiceti, dvou set padesáti oprav.
Co je zásadní, aby tým dobře fungoval?
Nekonfliktní lidé. Musejí být dokonale sehraní, i proto se snažím sestavu moc neobměňovat. Někdy samozřejmě přijde nováček, pak trvá nějakou chvíli, než se zapracuje a zapadne. Mí lidé nesmějí koukat na hodiny, jestli mají odpracováno osm nebo deset hodin. Když je potřeba, práce se musí dodělat. Chci kluky pochválit, jsou velice dobře sehraný a promazaný stroj. Je to takový cirkus na kolečkách. (smích)