Pro pohodovou jízdu. Jak funguje tempomat

Není tempomat jako tempomat

Co se techniky tempomatů týče, rozlišují odborníci ten klasický a právě různé formy ACC. „Klasický tempomat je řešení v rámci řídicí jednotky motoru a má vlastně jednoduchou funkci, kdy jednotka ovládá chod motoru a snaží se udržet konstantní rychlost vozu,“ vysvětluje Ondřej Sychrovský, který na vývoji tempomatů ve Škoda Auto pracuje. „Takový klasický tempomat neumí využívat ani brzdy, pokud má tedy držet rychlost z kopce, zvládne to jen v rámci brzdění motorem,“ dodává.

Adaptivní tempomat udržuje odstup od vozidla před vámi, aniž byste museli mít sešlápnutý plynový pedál nebo brzdit.

To adaptivní tempomat je chytřejší. Jeho funkci zajišťuje řídicí jednotka předního radaru, který je pro funkčnost adaptivního tempomatu nezbytný. A tato jednotka je napojena na další systémy vozu. „Umí brzdit motorem i brzdami, přidávat plyn, v případě automatické převodovky samozřejmě řeší řazení,“ popisuje Sychrovský. Pomocí těchto zásahů se snaží nejen držet konstantní nastavenou rychlost, ale také stálý časový odstup od vpředu jedoucího vozu. Pokud je ten pomalejší, než jaká je nastavená rychlost, tempomat automaticky zpomalí. Když auto před vámi zrychlí, zrychlí i váš vůz.

Adaptivní tempomat využívá  údaje nejen z radaru, ale i z kamery vozu.

Dnes je přitom běžné, že adaptivní tempomat nevyužívá jen údaje z radaru, ale i z kamery vozu. „Radar lépe sleduje objekty, které se pohybují, dobře spočítá vzdálenost, kamera je zase lepší pro stacionární objekty a určování úhlů a přiřazení objektů do jízdních pruhů,“ vysvětluje Ondřej Sychrovský s tím, že pro efektivní fungování tempomatu se hodí data z obou senzorů. Právě díky této fúzi dat dnes zvládají adaptivní tempomaty nejen pohyb v kolonách až do zastavení, ale také třeba dokáží reagovat na stojící vůz.

Čím dál chytřejší funkce

Právě kamera pak spolu s dalšími zdroji dat umožňuje i další funkční rozšíření tempomatů. Takzvaný prediktivní adaptivní tempomat počítá právě s obrazovými daty z kamery, ale také s daty v mapových podkladech. Umí reagovat na aktuální rychlostní limity, dopředu ví, kde začíná obec, kde je zatáčka. Řídicí logika pak spočítá, kdy je potřeba začít snižovat rychlost, aby auto bezpečně projelo zatáčku nebo vjelo do obce povolenou rychlostí.

Prediktivní adaptivní tempomat spolupracuje s navigačním systémem a s kamerou, která rozpozná dopravní značení.

Další možné funkční rozšíření tempomatů představuje propojený adaptivní tempomat. Ten má veškeré funkce toho prediktivního, jen ještě dostává údaje ze systému pro vzájemnou komunikaci vozidel a vozidel a infrastruktury. Tempomat tak může dostat varování před vpředu stojící kolonou a začít zpomalovat dříve, než stojící kolonu uvidí senzory vozu. Také umí řešit třeba komfortní jízdu dvou vozidel v tandemu. To pokud si tato auta spolu „povídají“. Takto vybavených aut je ale zatím jen málo, systémy se teprve rozvíjejí a ve vozech Škoda se s nimi setkáme v budoucnu.

Ostatně, je to důkaz toho, jak rychle se teď věci v jinak dlouho poměrně stabilním prostředí tempomatů mění. „Pro tempomaty například neplatí žádná extra legislativa, ale třeba v hodnocení Euro NCAP už probíhá jejich detailní testování s hodnocením reakcí na konkrétní situace,“ říká Sychrovský. I proto je snahou automobilek tempomaty nadále vylepšovat. „Chceme, aby byly spolehlivější, robustnější, aby reagovaly komfortněji a bezpečně,“ naznačuje, na co se soustředí. Škoda Auto využívá řešení v rámci koncernové platformy, sama ale musí intenzivně řešit nejen zástavbu všech potřebných komponent, ale také důkladné testování. A také specifické ovládání tempomatu.

Ovladač tempomatu u modelu Škoda Scala

Do budoucna bude rozvoj tempomatů podle Sychrovského probíhat nejen v rovině lepších a spolehlivějších funkcí (chystá se třeba schopnost reagovat na červenou nebo na značku Stůj, dej přednost v jízdě). „Cílem je také co nejjednodušší ovládání. Jelikož prediktivní adaptivní tempomat již umí přebírat rychlost sám a umí sám řešit některé dopravní situace, kdy je nutné zpomalovat či zrychlovat, nemusí řidič do systému tolik zasahovat a není tedy nutné mít tak složité ovládací prvky,“ nabízí Sychrovský drobný pohled do budoucnosti, která směřuje k většímu využívání propojení a komunikaci vozidel mezi sebou a obecně k autonomnímu řízení.