Z limuzíny hasičským vozem a zase zpět
Tahle Škoda Hispano-Suiza 25/100 KS z roku 1928 má pestrý osud. Začínala jako reprezentační vůz továrníka, pak ji před šrotem zachránila přestavba na hasičský vůz. Nyní se dočkala renovace a návratu ke své dávné kráse.
12. 4. 2023 Škoda světDo dnešních dnů se dochovala jen hrstka ze stovky vozů Škoda Hispano-Suiza, vyrobených v období 1926–1930. K nejatraktivnějším patří exponát Škoda Muzea, nesoucí výrobní číslo motoru 1181. Podvozek s číslem 469 v Plzni dokončili 4. května 1928. Renomovaná pražská karosárna J. O. Jech pak 22. září 1928 předala kompletní automobil prosperujícímu Spolku československých rafinerií cukru. Jeho prezident, průmyslník Robert Mandelík (1875–1946), používal automobil Škoda Hispano-Suiza do poloviny 30. let.
Jak bylo tehdy zvykem, starší robustní podvozky s výkonným motorem umožňujícím dosahovat vysokých rychlostí bývaly po skončení aktivní služby adaptovány na hasičská vozidla, což se za druhé světové války stalo také Mandelíkovu vozu. Zadní část původní karoserie byla odstraněna a nahrazena lavicemi pro převoz mužstva. Kdysi reprezentační vůz byl navíc vybaven tažným zařízením pro přepravu hasičské stříkačky.
Vysloužilou „hispánku“ zachránila před sešrotováním přestavba na hasičský vůz.
V 70. letech minulého století tehdy již historické vozidlo odkoupil slovenský sběratel. Další majitel, tentokrát z Prahy, zahájil v roce 1995 náročnou deset let trvající renovaci. Na původním podvozku s originální přední částí karoserie vznikla kreace navržená výtvarníkem Václavem Zapadlíkem (1943–2018), která se inspirovala původním stylem firmy J. O. Jech. Následně změnil vůz majitele ještě dvakrát.
První renovace z 90. let - konstrukce Zapadlíkovy karosérie
Původní tvář
Do bezpečnějších vod se ojedinělý veterán s pohnutým osudem podařilo dokormidlovat v roce 2010, kdy se stal součástí sbírek mladoboleslavského Škoda Muzea. To v srpnu 2019 odstartovalo náročný restaurátorský projekt, opírající se o důkladné rešerše dobových materiálů a usilující o důsledné uvedení vozu do původní podoby. Odborníci prostudovali archiv plzeňské Škody uložený v Nepomuku, ale i fotografie, filmové záběry a dokumenty rodiny Mandelíkovy. Cílem bylo uvedení vozu do původní podoby, a to velmi důsledně, do posledního detailu.
Zachráněný model kdysi reprezentoval prezidenta prvorepublikového spolku cukrovarníků Mandelíka.
Rodokmen „hispánky“
V roce 1925 se strategickým partnerem mladoboleslavské automobilky Laurin & Klement stal strojírenský a zbrojařský koncern Škoda, přičemž v tomto plzeňském podniku hrál prim francouzský investor. Škoda vsadila na civilní výrobu, hlavně na automobily, a ty produkovala navíc v kvalitních zahraničních licencích. Typickou ukázkou byla právě Škoda Hispano-Suiza 25/100 KS, která vycházela z modelu H6B renomované firmy Hispano-Suiza, vlastnící výrobní závody ve Francii a Španělsku (odtud Hispano) a se švýcarským (Suiza) šéfkonstruktérem. V tajuplném typovém označení 25/100 KS českého výrobku byl zašifrován výkon 25 koní, vypočítaný pro daňové účely podle úředního vzorce, za lomítkem pak reálných 100 koní (74 kW), dosahovaných již při 1 600 otáčkách. Po konstrukční i estetické stránce vskutku ušlechtilý 6,6litrový šestiválec s rozvodem OHC krátkodobě poskytoval až 135 koní (99 kW). Přes dva metry vysokému kolosu i více než pětimetrové délky – záleželo na konkrétní karoserii – umožnil zrychlit na více než 120 km/h. Plzeňská továrna neměla vlastní karosárnu, více než polovinu karoserií tak pro ně vyrobil závod v Mladé Boleslavi. Další „oblékly“ nezávislé podniky Aero, Brožík, J. O. Jech, Petera (současný závod Škoda Auto ve Vrchlabí), Pokorný & Beiwl či Uhlík.
Zásadní závady skrývala nejen samotná karoserie, z valné části dostavěná v posledním čtvrtstoletí, ale také třeba motor. Na vině byly i neodborné zásahy z minulosti. Napravovali je odborníci ze Škoda Muzea ve spolupráci s externími kolegy. V roce 2019, po demontáži motoru, se vůz přestěhoval do dílny specializované na renovace historických karoserií včetně nosných výdřev. Tvary zadních partií bylo třeba upravit, prodloužit a oplechovat pár zadních dveří. Následovala výroba nových zadních blatníků a postranních stupaček, dále nové oplechování předních dveří.
Restaurování sedadel
Během roku 2020 následovala demontáž karoserie a její lakování, usazení na podvozek, úprava konstrukce sklápěcí střechy, výroba nových konstrukcí sedadel, oprava a přelakování přístrojové desky. Postup prací nezastavila ani pandemie covidu-19. V roce 2021 přišlo na řadu čalounění sedadel a výroba intarzií. Připomeňme, že jde o tradiční umělecké řemeslo: skládání a lepení dřevěných dýh různých barev a struktur, v daném případě ozdobných prvků dveří. Luxusní Škoda Hispano-Suiza však intarzie uplatnila i nad bohatě vybavenou přístrojovou deskou a dále na mezistěně oddělující prostor pro řidiče se spolujezdcem a vzadu sedící cestující.
Profesionální restaurátoři ze Škoda Muzea vozu po pečlivém prostudování archivních podkladů vrátili původní podobu.
Plán prací byl dlouhý a detailní. Bylo třeba vyrobit nový potah střechy, ale také dveřní kliky, které vznikly podle jediné dochované z atypického materiálu: ebenového dřeva. Pečlivé renovace se dočkal i čtyřramenný volant, stejně jako mechanicky ovládaná směrovka s otočnou podsvícenou šipkou, předchůdce směrových světel – „blinkrů“. Mimochodem koncem 20. let minulého století se ještě na povrchovou úpravu částí karoserie většinou nepoužíval chrom, převažovalo pokovení niklem. I to bylo během renovace opraveno či obnoveno.
Restaurování intarzie na dveřích
Operace „srdce“
Náročná byla také renovace motoru, která nakonec zabrala tři roky. I tady museli odborníci napravovat řadu dávných hříchů a vypořádat se například s následky ne zrovna povedené opravy klikového hřídele nebo víkem bloku motoru, které bylo po neodborné renovaci deformované a zoxidované.
Jeden z nejexkluzivnějších evropských automobilů své doby, impozantní 6,6litrový vůz se zakázkovou karoserií od pražské firmy J. O. Jech.
Díly motoru prošly během profesionální renovace očistou, ložiska klikového hřídele a ojnic byla vylita kompozicí, nová jsou horní pouzdra ojnic. Ventily si vyžádaly zabroušení, aby přesně dosedaly do sedel a dobře těsnily, opraven a seřízen byl karburátor, opravy a vyčištění se dostalo celému olejovému systému.
Třešničkou na dortu pečlivé renovace se staly věrné repliky prvorepublikových registračních značek Č-26.960. Vzhledem k původnímu majiteli se nabízí úsloví, že je znovuzrozená „hispánka“ jako z cukru. Pochopitelně není na prodej, stane se ozdobou veteránských akcí i expozice mladoboleslavského Škoda Muzea.
Hispánka na Hrad!
Dodací list prvního z vozů Škoda Hispano-Suiza nese datum 10. května 1926, uživatelem nebyl nikdo jiný než československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Poslední exempláře z limitované stokusové série českých „hispánek“ zamířily k zákazníkům (asi z třetiny zahraničním) v roce 1930.
