Je všeobecně známým faktem, že ženy mají pro barvy lepší cit. Potvrzuje to i neurofyziolog, profesor František Vyskočil z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky. „Ženy mají překrývání spekter lepší a jsou schopné popsat velmi jemné detaily barev. Asi to souvisí s tím, že se od pravěku musely umět rozhodnout, jestli nějaká potravina je zralá, nebo nezralá, jestli nějaké jídlo je poživatelné,“ vysvětluje. Ženy mají také lepší periferní vidění, muži zase lépe odhadují vzdálenost a perspektivu.
O vlivu barev na psychiku se mluví už od starých Řeků. Již v 5. století před Kristem řecký lékař Hippokratés, autor členění temperamentů na sangvinika, flegmatika, cholerika a melancholika, přisuzoval jednotlivým povahám různé barvy. Dodnes se barevná škála používá v psychologii k osobnostním testům podle toho, jaké odstíny kdo preferuje. Pesimisté a častěji muži inklinují k tmavším barvám, ženy a optimisté volí světlejší tóny.