Newsletter pro zaměstnance a obyvatele okolí závodu Škoda Auto Vrchlabí 6/2024

Milé čtenářky, milí čtenáři,

závěrečné letošní vydání newsletteru bych rád věnoval krátkému ohlédnutí za rokem 2024. Pro náš závod šlo o významný rok díky výročí 160 let od založení manufaktury Ignáce Theodora Petery, na jehož tradici od roku 1946 navázala Škoda výrobou automobilů a od roku 2012 převodovek. Jejich produkce letos opět běžela na maximum možného, a tak se nám jistě podaří plán 690 000 převodovek naplnit. Jsem nesmírně hrdý na všechny naše zaměstnance, protože od zavedení 20směnného provozu překonáváme spoustu výzev, abychom uspokojili poptávku po námi vyráběné převodovce. Přitom si ovšem zachováváme své hodnoty, mezi které patří prvotřídní kvalita, nízké provozní náklady a také minimální ekologická stopa.

Nedávno jsme měli v závodě vzácnou návštěvu – naše provozy si prohlédli členové poradního výboru automobilky Škoda Auto pro udržitelnost a byla pro mě čest předním expertům z oblasti ekonomie a udržitelnosti představit naše výsledky a opatření, kterými přispíváme – vedle řady projektů společenské odpovědnosti – k ochraně životního prostředí a rozvoji místního regionu.

Dovolte mi na závěr popřát vám všem, našim zaměstnancům i spoluobčanům a čtenářům, klidné prožití vánočních svátků, pevné zdraví a vše nejlepší do nového
roku 2025.

Dr. Ivan Slimák
vedoucí závodu Škoda Auto ve Vrchlabí
 

„Jsem nesmírně hrdý na všechny naše zaměstnance, protože překonáváme spoustu výzev, abychom uspokojili poptávku po námi vyráběné převodovce.“

Dr. Ivan Slimák, vedoucí závodu Škoda Auto ve Vrchlabí

KRÁTCE

Další díly Social Week

Na podcastovém kanále Nadačního fondu Škoda Auto přibyly další díly série Škoda Social Week, zaměřené na témata Dědictví a kultura či Mezigenerační soužití v rodině.

Očima patriotů

Leoš Materna, mistr údržby převodovky DQ

Pan Materna pracuje ve Vrchlabí již více než třicet let, a tak s úsměvem říká, že už v závodě zná snad skoro každého. Přitom do Škodovky jej zavála náhoda.

Pojďme začít upřesněním, co obnáší pozice mistra údržby.
Je to široký pojem, mám pod sebou 13 zaměstnanců, takže mám na starosti jejich personální otázky, například zajišťuji docházku či školení a zdravotní prohlídky. Dále řeším takzvané párování práce, sem patří jak akutní poruchy strojů, tak provozní věci v údržbě výrobních strojů, ale i pravidelná nebo plánovaná údržba. Náš závod jede naplno, za směnu vyrobíme přibližně 1 100 převodovek, proto se nesmí stát, aby se výroba zastavila.

Co se nejčastěji řeší?
Aktuální poruchy strojů, předcházení závadám, plánované opravy a údržba, protože při naší efektivitě je minimální prostor na plánované úkony. Nejčastěji tyto činnosti probíhají ve svátečních dnech, protože stroje pracují doslova 24 hodin denně.

Jak dlouho působíte v technické údržbě?
Pátým rokem jsem na pozici mistra, ale v údržbě pracuji od samého začátku. V roce 1991, hned po vyučení, jsem nastoupil do strojní údržby, to byly opravy například výtahů, jeřábů a podobně. Krátce po vojně jsem přestoupil do provozní údržby na opravy výrobních strojů a linek. Od té doby funguji ve směnném provozu. Postupně jsem se stal „parťákem“ a mistrem.

Jak se údržba za tu dobu proměnila?
Jako ve všech oborech, dříve nebyl takový spěch. Práce je čím dále více a proměňují se požadavky s tím, jak roste automatizace. Klade to nároky na vzdělání, zručnost a nasazení. Technologie se posunuly velmi dopředu, když jsem nastupoval, začínaly první počítačově řízené stroje, tehdy jsme měli ve Vrchlabí první robot, který nanášel lepidlo na čelní sklo. Dnes se počet robotů pohybuje v řádu stovek. A tomu se musíme přizpůsobit, vše je o detailním propojení pneumatických, hydraulických a elektronických systémů. Hodně se zaměřujeme na úsporu energií, takže předcházíme momentům, jako jsou úniky vzduchu nebo zbytečné točení komponentů, to vše se sleduje a optimalizuje.

Liší se podle vás nějak údržba ve Vrchlabí od ostatních závodů?
Závod Vrchlabí je stále menší než podniky v Mladé Boleslavi a Kvasinách, takže je tady stále rodinná atmosféra. Dá se říct, že za těch třicet let už v závodě znám snad skoro každého. Dobré vztahy pomáhají, když musíte řešit nějakou složitou situaci, v přátelské atmosféře je snazší komunikace.

Jak jste se vlastně k práci v údržbě dostal?
Pocházím z nedalekých Martinic, ale o Škodovce jsem neuvažoval, vyučil jsem se jako elektromechanik strojních zařízení a měl jsem nastoupit do jiného podniku. Těsně po revoluci bylo jasné, že daný podnik nemá budoucnost. Shodou okolností mě oslovili, jestli bych nešel pracovat do Vrchlabí, tak jsem byl nadšený a už jsem tu zůstal a nikdy nelitoval. Práce na údržbě je náročná, ale stále se řeší něco nového a to mě baví.