Velmi praktické dvouprostorové karoserie, tedy dnes velmi oblíbené kombi, mají v nabídce značky ŠKODA tradičně pevnou pozici. Za jejich průkopníka je možné považovat model L&K 110 z poloviny 20. let, který byl v nabídce i s vyměnitelnou (kombinovanou) zadní částí karoserie. Přes týden vůz sloužil živnostníkovi jako dodávka, v neděli po výměně zadního modulu jako plnohodnotný vůz na rodinný výlet. Úspěch měly od roku 1934 i lehké užitkové verze nejrozšířenější modelové řady POPULAR s užitečnou hmotností 300 kg. K fleetovým zákazníkům patřily i renomované společnosti jako Baťa či Meinl. Koncem 40. let vznikly na bázi modelů ŠKODA 1101/1102 „Tudor“ nejen dodávkové karoserie, ale také kombi Station Wagon (STW). Vynikala výrazně zvětšenou prosklenou plochou, bohatší výbavou a především variabilitou interiéru. Sklopením zadní lavice vznikla ložná plocha o délce až 1490 mm a šířce 980 – 1390 mm. Sériové podobě vyjíždějící ze závodů ve Vrchlabí a Kvasinách předcházela řada prototypů a menších výrobních dávek z dalších československých karosáren. Od jara 1953 pak vznikalo ve Vrchlabí objemné kombi ŠKODA 1200 STW, v modernizovaném provedení Š 1201 STW vyráběné až do října 1961, kdy na další tucet let převzala štafetu ŠKODA 1202 STW.
Nejrozšířenějším dvouprostorovým automobilem ŠKODA se však stala OCTAVIA COMBI. První prototyp vznikl v září 1959, o rok později vzbudil tento ideální rodinný vůz při své brněnské premiéře velkou pozornost zákazníků a v období 1961 – 1971 opustilo závod v Kvasinách celkem 54 086 kusů. Těšily se velké oblibě také v zahraničí, například v roce 1966 bylo exportováno rekordních 72 % vyrobených kombi. Jako už tolikrát ve 125leté historii firmy, i na tyto úspěchy se podařilo výborně navázat: modelová řada OCTAVIA se v novodobé podobě vrátila v roce 1996, jen o rok později přibyla karosářská verze OCTAVIA COMBI.
Od jara 1959 mladoboleslavští připravovali jednu z nejzásadnějších technologických transformací v historii podniku, model ŠKODA 1000 MB. Především šlo o přechod od konstrukce automobilů se samostatným podvozkem (a rámem) k progresivní samonosné karoserii a dále o opuštění klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol ve prospěch soustředění kompletního hnacího řetězce v zádi vozu. To bylo na počátku 60. let ve světě módní řešení. Současně probíhala výstavba nových výrobních provozů mladoboleslavské automobilky, z jejíž moderní linky světové úrovně sjel první sedan Š 1000 MB v dubnu 1964. S přispěním závodů Kvasiny a Vrchlabí se podařilo zvýšit celkovou produkci značky ŠKODA během deseti let (1963 – 1973) takřka čtyřnásobně, ze 42 550 na 162 208 kusů ročně!
Cestu k sériovému modelu ŠKODA 1000 MB vytyčil projekt Š 990 NOV (nový osobní vůz). Jeho vývoj odstartoval v Mladé Boleslavi v roce 1959, do října 1961 vznikla padesátikusová série prototypů. Kromě různých provedení čtyřdveřové uzavřené karoserie sedan se pracovalo také na alternativních dvoudveřových verzích bez horní části sloupků B karoserie, předobrazu sériových vozů ŠKODA 1000/1100 MBX. V podobě prototypu vznikla i otevřená 2+2místná ŠKODA typ 990/991 Roadster s motorem vzadu, nezapomnělo se ale ani na kombi. V únoru 1963 dokončili v Mladé Boleslavi přestavbu karoserie 34. prototypu z 50kusové série NOV, sedan s více než 31 tisíci ujetými kilometry byl překarosován na kombi. Konstruktéři se museli vypořádat s problémem umístění motoru pod podlahou zavazadlového prostoru. Řešením bylo uložení řadového čtyřválce zcela naležato, s hlavou válců v levé části vozidla. Uložení motoru inspirovalo k přezdívce „Hajaja“, podle dobového seriálu rozhlasových pohádek na dobrou noc. Vpravo od pohonné jednotky se ocitl vodní chladič. Na rozdíl od obdobně koncipovaných modelů konkurenčních zahraničních značek totiž ŠKODA nepoužila chlazení vzduchem.
Úložný prostor byl přístupný zadním vzhůru výklopným víkem, v horní poloze fixovaným kovovou vzpěrou. V kombi dlouhém 4150 mm, širokém 1620 mm a vysokém 1400 mm bylo možné přepravovat předměty o délce až 1600 mm. Rozvor 2400 mm odpovídal standardnímu sedanu. Poloha motoru za zadní poháněnou nápravu umožnila vytvořit v přídi další zavazadlový prostor, plnící zároveň funkci deformační zóny. Z užitečné hmotnosti 380 kg zbývalo po odečtení čtyř osob po 75 kg na náklad 80 kg. Z pohotovostní hmotnosti 811,5 kg připadalo na zadní nápravu 61 %, u plně naloženého kombi se podíl snížil na příznivějších 59,5 %.
Z třítýdenního programu zkoušek, během nichž prototyp na přelomu května a června 1963 absolvoval k 7000 km, vyplynula spotřeba 7,6 l na 100 km při průměrné rychlosti 74 km/h. Se čtyřválcem o objemu 988 cm3 a výkonu 42 k (31 kW) při 4650 ot./min dosáhl „Hajaja“ největší rychlosti 115 km/h. Pozitivně byla hodnocena vzdušnost interiéru i velkorysý objem dvou prostorů na náklad a zavazadla, k nevýhodám patřila komplikovaná vestavba motoru pod ložnou plochu zavazadelníku, výrazně omezující servisní přístupnost, problémy byly i s chlazením čtyřválce ve stísněném prostoru. I proto padlo rozhodnutí nezařadit kombi do výrobního programu. Automobilka ŠKODA se plně soustředila na náběh sériové produkce velmi zdařilého sedanu Š 1000/1100 MB, v období 1964 – 1969 dodala zákazníkům 440 639 kusů. Osamoceným derivátem sedanu uvedeným na trh se stala pouze atraktivní dvoudveřová verze Š 1000/1100 MBX bez horní části sloupků B karoserie (1966 – 1969: 2517 ks), zájem o praktické kombi prodloužil kariéru staršímu provedení OCTAVIA COMBI až do roku 1971.
Jediný vyrobený prototyp kombi ŠKODA typ 990 „Hajaja“ je dnes součástí expozice ŠKODA Muzea v Mladé Boleslavi.
125 let ŠKODA AUTO: Příběhy méně známých modelů
V sérii sedmi tiskových zpráv na dané téma již vyšlo:
1. díl: Tříkolky Laurin & Klement LW (1905 – 1911)
2. díl: Laurin & Klement E „Černá Hora“ (1908 – 1909)
3. díl: ŠKODA Sagitta (1936 – 1938)
4. díl: ŠKODA typ 998 „Agromobil“ (1962)
5. díl: ŠKODA typ 990 „Hajaja“ (1963)
Dále připravujeme:
6. díl: ŠKODA BUGGY typ 736 (1974 – 1976)
7. díl: ŠKODA FELICIA Fun (1996 – 2000)
