Honba za nejlepším záběrem z dronu

Jak pořídit ten nejlepší záběr z dronu? Vezměte profesionálního longboardistu, profesionálního pilota rychlého dronu a vůz ŠKODA SCALA. Podívejte se, jak to dopadne, když spojíte všechno dohromady a přidáte pořádnou porci odvahy!

18. 12. 2019 Životní styl

Když chcete nejlepší výsledek, musíte se spojit s těmi nejlepšími. Proto se do projektu kromě vozu ŠKODA SCALA zapojil také Danny Pacha, člen španělské dronařské reprezentace, a Jakub Rod, profesionální longboardista. „Něco takového jsem ještě nezažil,“ smál se Danny během odvážných kousků. Výjimečnost tohoto nápadu potvrdil i Jakub Rod, zvaný JRod: „Setkání se závodním dronem pro mě bylo úplně nové a několikrát to bylo vážně o chlup, ale moc jsem si to užil!“

Pilot dronu Danny: Nejlepší je pocit, že opravdu létáte

Jaká byla spolupráce s longboardistou Jakubem?

Bylo to opravdu skvělé, nikdy jsem něco takového nezažil. Jakub nás překvapil, jak fantasticky jezdil, a mně se doufám povedlo také pár zajímavých záběrů.

Už jste někdy ovládal dron, zatímco jste seděl v autě?

Ano, ale nikdy jsem nezkoušel létat s dronem a sledovat někoho před sebou a zároveň auto, ve kterém jedu. Bylo to vážně náročné, protože vůz jel opravdu rychle, aby stíhal longboardistu, ale nakonec jsme to zvládli a byla to opravdu zajímavá zkušenost.

Jak jste se ke dronům dostal?

Osm let jsem létal s dálkově ovládanými helikoptérami, ale tam nikdy nezažijete pocit, že opravdu sedíte uvnitř. To je ten největší rozdíl oproti FPV dronu – proto se mu říká FPV, first-person view. Máte všechno z první ruky, takže si připadáte, že opravdu létáte. FPV dron je zároveň mnohem levnější, konstrukčně jednodušší a také snadněji ovladatelný než dálkově ovládaná helikoptéra.

Jaký je největší rozdíl FPV dronů oproti běžným dronům?

Komerční drony mají autopiloty, umí se udržet ve vzduchu bez jakéhokoliv zásahu. Něco takového neexistuje u FPV dronů – pořád se musíte stoprocentně soustředit, musíte mít dron stále pod kontrolou, jinak jde okamžitě k zemi. Člověk mnohokrát nabourá, než se ho naučí pořádně ovládat.

Co vás na FPV dronech nejvíce baví?

Nesoustředím se jen na jednu věc, účastním se závodů, ale také freestyle soutěží. Navíc se zhruba před rokem začalo létat s drony na opravdu velké vzdálenosti. Nejde jen o to, že doletíte co nejdál, ale hlavně o výhledy, které při tom uvidíte – vyletíte na vrchol hory, která je od vás vzdálená několik kilometrů, cítíte se volný jako pták. Závodění už mě teď tolik nebaví, mnohem víc si užívám zmíněný freestyle a právě létání na dlouhé vzdálenosti.

Jaké triky s FPV dronem umíte a jak rychle se s ním dá létat?

S těmito drony jdou dělat různé triky, největším omezením je gravitace. Dají se používat reverzní módy u motorů, takže můžete klidně létat vzhůru nohama. Jinak děláme různé vývrtky, přemety, ale také třeba volný pád, kdy dron padá podél skály nebo stěny a pak náhle zase nabere správný směr.

Nejvyšší rychlost je kolem 150 km/h. Tím největším rozdílem oproti běžným dronům je ale zrychlení. Na nejvyšší rychlost se umí dostat zhruba za jeden a půl sekundy, protože má výkonné motory a nízkou hmotnost jen kolem 650 gramů. V roce 2016 jsem vyrobil speciální dron, který létal rychlostí až 220 km/h a dokázal uletět vzdálenost 400 metrů za méně než 10 sekund. Když jste si nasadili brýle a dali plný plyn, cítili jste se jako v raketě. Bylo to úžasné.

FPV dron je skvělým příkladem nových technologií, co říkáte na nové technologie v autech?

Mám je rád, ve voze SCALA se mi například líbil Lane Assist , který vás udržuje v jízdním pruhu, nebo také Blind Spot Detect varující před blížícím se autem, které byste mohli přehlédnout v zrcátku. Také se mi líbila navigace, velký displej uprostřed a digitální panel místo běžných ciferníků. Mám starší auto a takové vychytávky tam samozřejmě nemám.

Jste členem španělské dronařské reprezentace. Co to pro vás znamená?

Je to úžasné. Nejdříve jsem měl radost, že jsem se dostal do takového týmu. Zároveň jsem ale šťastný, že můžu spolu se svými parťáky posouvat tenhle sport kupředu. Chceme ukázat světu, co všechno se dá s drony dělat.

Dá se tím uživit, nebo je to jen koníček?

Měl jsem jednou nabídku létat s dronem na plný úvazek, ale beru to pořád jako hobby. Mám normální zaměstnání na plný úvazek, pracuji pro firmu vyrábějící výtahy a mám svou práci rád.

Jak dlouho už na longboardu jezdíte?

Něco málo přes osm let. Začínal jsem s freestylem, ale postupně jsem začal objevovat sjezd z kopce, kterému se aktivně věnuji od roku 2013.

Proč právě longboard?

Vyrůstal jsem v Austrálii, kde jsem odmala surfoval, jezdil na skejtu a na snowboardu. Ježdění na jakémkoliv prkně se pro mě stalo přirozenou aktivitou. Když jsem se přestěhoval do Česka, hledal jsem sport, který by mi aspoň trochu kompenzoval surfing – a když jsem si stoupnul na svůj první longboard, věděl jsem, že jsem doma. Měřil 125 centimetrů, byl z pružného bambusu a pocitově to bylo něco mezi surfem a snowboardem.

Kde nejraději jezdíte a proč?

Můj nejoblíbenější spot je Kozákov na Semilsku. Pro mě osobně je to srdeční záležitost, posvátné místo spojené se silnými emocemi, rodinou, kamarády a osobním růstem. Poprvé jsem ten kopec sjel na už zmíněné bambusové „žvýkačce“, ještě jsem neměl pořádnou downhillovou výbavu. Řekl jsem si, že když to přežiju, pořídím si pořádné downhillové prkno a začnu se téhle disciplíně pořádně věnovat.

Je to kultovní místo nejen pro české jezdce, ale pro celosvětovou downhill komunitu. Tenhle kopec vzbuzuje velký respekt: po startu během několika sekund dosáhnete na prvních 700 metrech rychlost kolem 90 km/h a letíte do první ostré pravotočivé zatáčky. Po střední technické části najíždíte na zadní rovinku, kde v závodech hraje velkou roli taktika. Závody se pak často rozhodují v poslední zatáčce, kde se jezdí rychlostí až 100 km/h. Letos se tam konal už 11. ročník „Kozákov Challenge“ Downhill Skateboarding World Cup – každoročně se na tohle místo sjede přes dvě stě nejlepších jezdců z celého světa, včetně několika mých dobrých kámošů z Austrálie.

Jaký je váš nejzajímavější zážitek spojený s longboardem?

Zážitků je spousta, i během jednoho sjezdu jich může vzniknout hned několik. Kdybych měl vybrat jeden, tak asi ten z roku 2014, kdy se jel v Pyrenejích světový pohár Peyragudes Downhill World Cup.

Tříkilometrová trať tam vede kolem strmé ranveje letiště známé z „bondovky“ Zítřek nikdy neumírá, kde James Bond vzlétne v ukradené ruské stíhačce. Přes noc tehdy byly obrovské bouřky a hrozilo zrušení závodu. Naštěstí k ránu přestalo pršet a silnice začala vysychat díky silnému větru. Než jsme se dostali na start, pomalu se zvedala mlha a byly vidět vrcholky hor všude kolem.

Byli jsme s kamarády první na startu rozjížďky před samotným závodem, zeptali jsme se proto traťového maršála, jestli je trať suchá, a on nám řekl, že ano. Tak jsme skočili na prkna a vrhli se z kopce. Jenže spodní sekce trati, kde jsem o den dříve jel rychlostí 105 km/h, byla totálně promočená. Když jsem vjel na mokrou pasáž, skejt se vymknul kontrole a náhle jsem letěl vzduchem. Vtipné bylo, že jsem klouzal po silnici a zároveň předjížděl kámoše, který jel vedle mě a vyjeveně mě pozoroval.

Je to bezpečný sport?

To záleží hlavně na jednotlivci, jeho přístupu a respektu k základním bezpečnostním opatřením. Samozřejmě v našem sportu určité riziko je a vždycky bude, ale když to člověk zbytečně nehrotí, nejezdí v běžném provozu a dává pozor na sebe a na ostatní, riziko se výrazně snižuje. Lidi by měli jezdit vždy jen podle svých dovedností a nepřehánět to, základem je mít vždy jízdu pod kontrolou. Zpočátku by se měl každý hlavně naučit bezpečně zastavit a ovládat prkno, pak může postupně zrychlovat a vylepšovat techniku.

Danny říkal, že zažil stovky pádů, než se naučil létat s FPV dronem. Je to podobné s jízdou na longboardu?

Jasně, počet pádů se snad nedá ani spočítat. Moje motto vždy bylo: Když nepadáš, neposouváš se! Každopádně jednou ze základních dovedností každého jezdce musí být umění padat při vysoké rychlosti. Když závodíte ve sjezdu, jedete ve čtyřech lidech z kopce po úzké silnici, takže často dochází ke kontaktu a k pádům. Většinou se jen sklouznete po kombinéze a zapadnete do balíku slámy podél silnice, seberete prkno, párkrát se odrazíte a jedete dál. I ti nejlepší jezdci na světě padají, je to součástí našeho sportu.

Jak se vám líbilo natáčení s dronem a s vozem ŠKODA SCALA?

Natáčení s profesionálním pilotem závodního dronu byl zážitek. Chvílemi jsem nechápal, jak rychle a jak blízko ten dron létal mezi mnou a autem. Respekt pilotovi, který to měl plně pod kontrolou! S vozem SCALA za zády se mi jezdilo skvěle, byli jsme s řidičem dobře sladění a i na relativně technickém kopci, kde jsme natáčeli, jsem se vždy cítil bezpečně, přestože SCALA jela těsně za mnou.

Bylo to pro vás v něčem nové?

Několikrát jsem natáčel záběry, když za mnou jelo auto, ale novým elementem byl ten závodní dron. Různě na mě nalétal a několikrát to bylo fakt o chlup! Nejdůležitější pro mě bylo soustředit se na vlastní jízdu, to ostatní jsem vnímal jen periferně a snažil se udržet koncentraci a jezdit bezchybně. Díky profesionálnímu přístupu štábu, skvělé organizaci a dobrému počasí se to povedlo na jedničku a moc jsem si to užil.