Můj život s autem: Když má vůz dvoje pedály

Auta a dopravní značky ji fascinovaly již jako dítě. Dá se tedy říct, že si v práci plní svůj dětský sen. Kateřina Pivrncová, lektorka autoškoly, učí řízení všech typů vozidel kromě motorek a traktorů. A moc si to užívá.

13. 8. 2018 Životní styl Lidé

KROMĚ SPOLEHLIVÉHO AUTA ŽÁCI POTŘEBUJÍ I PŘÍSNOST

Své žáky se Kateřina Pivrncová snaží učit tak, aby byli na řízení co nejlépe připraveni. Upozorňuje je na všemožné aktuální záludnosti, nebezpečí a složitosti, které je mohou za volantem potkat. Podle svých slov je náročná a na řidičské dovednosti má vysoké požadavky. Zastává názor: těžko na cvičišti – lehko na bojišti. Ve chvíli, kdy je to k dobru věci, dokáže být přísná. „Snažím se žákovi vždy vysvětlit, proč jsem co udělala a neudělala, aby lépe pochopil, co na silnici musí a co nesmí,“ dodává.

O NEBEZPEČNÉ SITUACE NENÍ NOUZE

Mohlo by se zdát, že počet nehod bude závislý hlavně na hustotě provozu. Podle Pivrncové jsou ale na vině v první řadě agresivní arogantní řidiči, kteří neberou ohledy ani na zřetelně označené vozidlo autoškoly. Do nebezpečných situací se podle svých slov dostává s žáky často, někdy i víckrát denně.

Malých nehod s poškrábanými či odřenými plechy již v autoškole také několik zažila, vždy z cizího zavinění. Pokud by se nehoda stala vinou autoškoly, nesla by za ni odpovědnost ona jako lektorka. „To ale nemusí platit vždy a může nastat i situace, kdy zodpovědnost ponese žák,“ upozorňuje.

MLADÝM ŘIDIČŮM DNES NECHYBÍ SEBEVĚDOMÍ

Největší radost dělají Kateřině Pivrncové žáci, kteří se snaží, svědomitě se připravují na každou lekci, jsou spolehliví a soustředění. Ne všichni ale takoví jsou. U mladé generace pozoruje lehkovážnější a zároveň sebevědomější přístup k řízení. Má dojem, že některým žákům nejde o to naučit se řídit dobře a bezpečně, ale jen dostat řidičský průkaz a získat tím určitý sociální status. „Leckdy je bohužel v tomto přístupu podporují rodiče,“ povzdechne si.

AROGANCE NA SILNICÍCH JE VELKÝ PROBLÉM

Podle Pivrncové jsou nejdůležitější vlastnosti řidiče trpělivost, ohleduplnost, tolerance a schopnost se soustředit a předvídat situaci. Ne vše ale může autoškola naučit. „Domnívám se, že s agresivitou, arogancí, bezohledností a záměrným porušováním těch nejzákladnějších pravidel slušného chování i zákonem daných předpisů autoškoly stejně příliš udělat nemůžou,“ podotýká a dodává, že ke zlepšení by mohlo přispět zvýšení dohledu a zpřísnění sankcí. Situace v různých zemích je však podle ní rozdílná. „Silniční provoz má v každé zemi svá specifika související s mentalitou a chováním občanů,“ myslí si.

Lektorka vidí příležitosti i v dalších oblastech bezpečnosti na silnicích, například při posuzování řidičských schopností u starších lidí. Vedle pravidelných lékařských prohlídek řidičů – seniorů by se podle Pivrncové dalo uvažovat navíc o vhodných formách průběžného doplňování znalostí či o dopravních psychotestech.

V České republice a také například na Slovensku či v Maďarsku platí nulová tolerance alkoholu u řidičů. Naopak třeba v Německu, Belgii, Francii, Itálii, Chorvatsku, Nizozemí nebo Švýcarsku je hranice 0,5 promile, ve Velké Británii a Irsku dokonce 0,8 promile. V České republice se už delší dobu debatuje o zrušení nulové tolerance. Pivrncová by s tím rozhodně nesouhlasila: „Mnoho našich řidičů by to zneužívalo. Kromě toho považuji jakékoliv množství alkoholu za faktor ohrožující bezpečnost.“

3. CO VÁS NA VAŠÍ PROFESI BAVÍ NEJVÍC?
Nejvíce oceňuji pestrost situací, do kterých se dostávám, a různorodost žáků – od náctiletých až po důchodový věk. Naplňuje mě vnitřní potěšení a uspokojení, když někoho něco naučím.

4. A CO VÁS PRO ZMĚNU ŠTVE?
Neochota spolupracovat, nezájem. Určitá část našich žáků si totiž dělá řidičský průkaz jen proto, že je to součást všeobecného vzdělání nebo že to chtějí rodiče či zaměstnavatel. A to je samozřejmě špatný přístup.

7. JAK PODLE VÁS BUDOU AUTA VYPADAT ZA 20 LET?
Když se ohlédneme 20 let zpátky, tak se dnešní auta od těch dřívějších v základních principech tolik neliší. Nemyslím si, že by za dalších 20 let došlo k něčemu naprosto revolučnímu.

8. S ČÍM NEBO NA CO JSTE SI V DĚTSTVÍ NEJRADŠI HRÁLA? JAKÁ BYLA VAŠE NEJOBLÍBENĚJŠÍ HRAČKA?
Co si vzpomínám, tak nejvíc jsem si vyhrála s plastovými dopravními značkami a autíčky.

9. VZPOMNĚLA BYSTE SI NA NĚJAKOU NEOBVYKLOU HISTORKU, KTEROU JSTE ZAŽILA S AUTEM?
Těch bylo za ty roky opravdu hodně. Nejvíce se mi teď vybavuje výcviková hodina, kdy během ní praskly postupně všechny žárovky předního osvětlení. Žádný problém v elektřině to nebyl, prostě jen praskly.

10. NA JAKÉ MÍSTO, KDEKOLIV NA SVĚTĚ, BYSTE SE RÁDA VYDALA AUTEM?
Nejspíš by to byla Route 66.