1. Jak probíhá váš pracovní den?
Svůj pracovní den dělím na čas strávený v kanceláři a na různých jednáních a schůzkách. Vyjíždíme i mimo Haag a samozřejmě k mé práci patří i účast či organizování řady společenských, kulturních či ekonomických akcí. Rovněž se často účastním zasedání mezinárodních organizací, kterých je v Haagu mnoho a v nichž rovněž zastupujeme ČR. Nejvíce mě v současné době zaměstnává Organizace pro zákaz chemických zbraní, kde jsem nyní předsedkyní její výkonné rady. Tato organizace je velmi úspěšná, pod jejím dohledem se povedlo zlikvidovat 96 procent deklarovaných chemických zbraní na celém světě. Dokonce za to dostala Nobelovu cenu míru. Přesto se chemické útoky na některých místech znovu objevují a atmosféra na jednáních tak přituhuje.
2. Jak jste se stala diplomatkou?
Pracovala jsem v oblasti mezinárodní vědecko-technické spolupráce a po rozpadu Československa jsem přešla na Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Tam jsem nejprve měla podobnou agendu, ale záhy jsem přešla do odboru Evropských společenství a v různých funkcích prošla celou anabází vyjednávání o členství České republiky v EU. Po vstupu do EU jsem pět a půl roku zastupovala ČR v Bruselu jako zástupkyně stálého představitele ČR při EU a pak čtyři roky v Praze jako vrchní ředitelka Sekce právní a konzulární na ministerstvu zahraničí. Odtud jsem se přestěhovala do Haagu jako velvyslankyně ČR v Nizozemsku.
3. Co máte na své práci ráda?
Těší mě, že mohu přispět k dobrému jménu České republiky v Nizozemsku a snad i v Evropské unii. Je to práce rozmanitá a pořád se v ní člověk seznamuje s něčím novým. Pokud se bavíme o EU, je jasné, že není dokonalá (co je?), ale je dobré si uvědomit, co by nastalo, kdybychom v ní nebyli. Když pominu bezpečnostní ukotvení (spolu se členstvím v NATO), máme díky ní řadu dalších výhod. Máme zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, máme široký jednotný trh 28 členských států a společně se snáze vyjednává s dalšími zeměmi. Lidé se dnes mohou svobodně rozhodnout odjet studovat nebo pracovat po celé Unii, hranice překročí, aniž by si toho všimli, a v neposlední řadě se podívejte na naši životní úroveň nebo na peníze, které dostáváme z evropských fondů. Nejsme na tom vůbec špatně - jsme na 88 % průměrného hrubého národního důchodu EU. Když jsme vstupovali do Unie, bylo to šedesát. Myslíte si, že bychom to bez členství v EU měli? Já myslím, že ne. I když brbláme a některé věci se nám oprávněně nelíbí, pořád si myslím, že Unie je pro nás obrovským plusem.