Můj život s autem: V autě bych nikdy nejedl

Je zodpovědný za flotilu více než stovky policejních a zásahových vozidel, přesto se rotmistr Jean-Philippe Jaquier věnuje i těm nejmenším detailům. Jak se zrodila jeho láska k autům?

26. 6. 2018 Životní styl Lidé

Policie kantonu Vaud se svými 1 000 policisty a 300 zaměstnanci sídlí ve švýcarském Lausanne v krásné moderní budově. Čistá architektura, beton a sklo. To nejdůležitější je však skryto pod zemí – obrovské parkoviště, kde všechna policejní auta čekají připravená k akci.

Obyčejná hlídková a nenápadná stíhací vozidla, obrněné vozy, jízdní kola a dokonce i nákladní automobily a traktory. A o všechna se stará rotmistr Jean-Philippe Jaquier, vedoucí dopravního oddělení.

Jean-Philippe se nadchnul pro auta a motorsport už v dětství. Navštěvoval závody, začal se hrabat v automobilech a postupně se utvrzoval v tom, že by po skončení školy chtěl svůj koníček proměnit na zaměstnání a stát se automechanikem. Ale když na policii v Lausanne žádal o práci mechanika pro hlídkovou automobilovou flotilu, všechno se změnilo. Seržant se ho totiž zeptal, jestli se raději nechce stát členem dálniční hlídky. Nevěděl, co odpovědět. Vlastně o tom nikdy ani nepřemýšlel. Nechal si čas na rozmyšlenou, ale rychle se pro novou příležitost nadchnul.

Telefonát se seržantem byl krátký a Jean-Philippe byl zpátky ve škole – v policejní škole. V roce 1984 se stal plnoprávným členem motorizované jednotky policie kantonu Vaud v Lausanne. Byly to úžasné časy, vzpomíná dnes s úsměvem na tváři.

Za roky služby se zúčastnil mnoha neuvěřitelných misí. Viděl také mnoho havárií, při kterých byly automobily zcela zničeny, měly odtržená kola nebo dokonce vytržený motor, a jejich řidiči přitom stáli vedle vraku zcela bez zranění. "Byly to chvíle, kdy se ptáte sami sebe: je to vůbec možné?", dodává Jean-Philippe a potřásá hlavou.

Jean-Philippe k tomu dodává: „Vozidla jsou poctivě vyrobená, nemusíme na nich měnit vůbec nic, ani na podvozku, i když jsou auta naším vybavením dost zatížená. Například v zadní části modelu KODIAQ vozíme nejen těžká ochranná zařízení, jako je štít a neprůstřelná vesta, ale také výstražné lampy, výstražné trojúhelníky a mnoho dalších věcí.“

Zatímco zavírá dveře zavazadlového prostoru, zaleskne se na jeho krku řetízek s malým zlatým volantem, ozdoba, kterou hrdě nosí každý den. Proč tento symbol? Prostě proto, že miluje auta. Každý den.

1. Jaký byl váš včerejší pracovní den?
Včera jsem byl v kanceláři brzy, protože byl den údržby. Musel jsem jet desetkrát k dealerům kvůli servisním prohlídkám aut nebo kvůli opravám. Kvůli samotné jízdě a projednání rozsah práce s mechaniky na místě mi to zabralo doslova celý den.

2. Jak se z vás stal policista?
Vlastně jsem ani neměl v úmyslu stát se policistou. Původně jsem chtěl být automechanikem policejních vozů, ale při pohovoru se mě seržant zeptal, jestli nechci pracovat jako policista. A pak to šlo rychle… Nakonec jsem strávil v terénu jako dálniční policejní důstojník dlouhých 19 let a jsem na to stále velmi hrdý.

3. Co vás na vaší práci baví nejvíc?
Každý den je jiný, takže se nikdy nenudím a stále mě má co překvapit. Hledání správných řešení dělá z téhle práce mou práci snů.

4. A co vás pro změnu štve?
(usmívá se) Doslova nic.

9. Vzpomněl byste si na nějakou neobvyklou historku, kterou jste zažil s autem?
Hodně vzrušující byl můj první automobilový závod. S motorsportem jsem začal brzy po získání řidičáku a odjel spoustu slalomových závodů. To napětí před prvním závodem bylo nepopsatelné.

10. Na jaké místo, kdekoliv na světě, byste se rád vydal autem?
Rozhodně na legendární americkou silnici Route 66. S hlasitým country znějícím z reproduktorů a brumláním silného V8 pod kapotou.