Vánoce Jana Kopeckého

Prosinec je jeden z mála měsíců v sezoně, kdy nejedete žádnou rally. Budete odpočívat, nebo se už chystáte na novou sezonu?

Prosinec i leden bývají hodně náročné. Sezona je u konce a nás čeká spousta povinností. Zkrátka to, co nestíháme během roku, musíme dohonit v listopadu a prosinci. Je to spousta akcí: různá vyhlášení, PR setkání, VIP jízdy. Uteče to hrozně rychle a na jednou tu jsou Vánoce a člověk zjistí, že nemá žádné dárky.

Do auta si ale nesednete?

Ale ano, měli jsme testování. Záleží, co bude příští rok. Pokud bychom jeli Monte Carlo, budeme testovat ve Francii. A další dva testovací dny nás ještě v prosinci čekají.

Jak zvládáte vánoční přípravy? Ve spěchu a s nohou na plynu, nebo s předstihem a v poklidu?

Letos jsem si dal předsevzetí, že nějaké dárky seženu už s předstihem v listopadu. A to se mi povedlo. Takže z poloviny už mám hotovo. Ty zbylé už vymyšlené mám, ale ještě nebyl čas je koupit nebo zrealizovat. Doufám, že to nebudu řešit na poslední chvíli 23. prosince.

Komu dáte letos ten nejlepší dárek? A co to bude?

Pro nás je největším dárkem to, že se všichni setkáme. Celá naše rodina Kopeckých, můj táta i jeho bratr, máma, teta, sestřenice, babička – všichni se na Štědrý den sejdeme u jednoho stolu. Ty balíčky k tomu patří, ale není to zas tak důležité jako rodinná pohoda.

Je to pro Kopecké výjimečné se takhle sejít?

Je. A je báječné, že naše rodina takhle drží pospolu. Když máme čas, někdy se všichni sejdeme i u nedělního oběda v Ličně. Vánoce jsou pak něco navíc, patří k nim kapr a bramborový salát, který si dáme jen jednou za rok.

Jaký dárek byste si letos přál k Vánocům vy sám?

Věcí mám spoustu a rozveselit mě dokáže nějaká maličkost, nejde o finančně náročné dárky. Když se ten druhý trefí, potěší i drobnost. Ale konkrétně, co bych si přál, neprozradím. To se neříká. (Smích.)

Vzpomenete si na nějaký, který vám udělal v minulosti největší radost?

Když jsem byl malý, dostal jsem své první auto na ovládání. Ještě postaru, s kabelem. S tím jsem lítal po bytě a během večera a dalšího rána jsem vybil baterky. Pak jsem brečel, že nemůžu jezdit, protože byly svátky a obchody byly zavřené.

Zažil jste nějaký vlastní vánoční příběh se šťastným a veselým koncem?

U nás se ty příběhy píšou každý rok. Je to každý rok podobné, ale stejně krásné. Scházíme se u rodičů kolem jedenácté, čeká nás úklid, aby bylo všude čisto. Dáme si zelňačku s vajíčkem a čekáme na zlaté prasátko. Vzpomínám si, když žil ještě můj děda, tak to prasátko bylo každý rok. Běhalo u sousedů po zdech a po střeše a já věřil tomu, že když si dám maso, neuvidím ho. Až o mnoho později jsem se dozvěděl, že tam náš soused běhal s baterkou.

Jste z Opočna. Chodili jste bruslit na Broumar?

Jasně, tam se chodilo. Mně ale bruslení nikdy nešlo. Můj strýc tehdy hrál za Opočno hokej, byl to vyhlášený východočeský střelec. Asi si i přál, abych hrál taky, ale já na tohle nikdy nebyl.

Jste ze závodnické rodiny. Dotklo se ježdění vašeho táty i Vánoc?

To ne. Táta sice byl během roku pořád pryč, ale Vánoce si hlídal. Nestalo se, že by na svátky nebyl doma. Vždycky jsme Vánoce střídali – jednou u jedněch prarodičů v Opočně, další rok u druhých v Ličně.

A co plánujete na příští sezonu? Bude to jízda?

Chtěl bych dál pokračovat s týmem ŠKODA Motorsport. Právě teď probíhají jednání o tom, jak naše spolupráce bude vypadat a jakých závodů se zúčastníme. A lhal bych, kdybych neřekl, že mým cílem je úspěch v šampionátu WRC 2 .

Co přejete sobě, svým blízkým a všem lidem do roku 2017?

Sám sobě přát nic nechci, to by bylo sobecké. Všem okolo ale přeju hodně zdraví, protože když je člověk v pořádku, všechno jde a věci kolem se vždycky nějak vyřeší.