Můj život s autem:
Auto mi nahradilo nohy

Můj život s autem: <br>Auto mi nahradilo nohy

Byl to jen okamžik, který jednou provždy změnil život Aleše Zeleného. Úraz na motocyklu ho před jedenácti lety připoutal na vozík. Možnost řídit auto mu vrátila energii do života.

18. 10. 2018 Životní styl Lidé

NA ÚPLNÉM DNĚ

Od té doby se hodně věcí změnilo. „Sáhnete si na úplné dno. První dva tři měsíce vůbec nevíte, co se s vámi děje. Jdete z nemocnice do nemocnice, z operačního sálu na další. Po roce a půl ztratíte kontakt s realitou, a když se do ní zase vracíte, jste v úplně jiné životní situaci. Jdete do prostředí, které na tu změnu není připravené. Pro všechny jsem býval aktivní sportovec a pohodový kluk, jehož život se jednou pro vždy obrátil naruby,“ říká Aleš.

Chmury má však už dávno za sebou. Při rozhovoru sedí v parku, směje se a kolem něj běhá jeho věrný pejsek Drago, který nadšeně aportuje každý hozený klacek.

Aleš překonal propast a naučil se být soběstačný. Nyní chce pomáhat ostatním. Nová naděje mu svitla, když ho v rehabilitačním ústavu navštívili specialisté z firmy Hurt. Ti mu tehdy ukázali, co všechno se dá v autě upravit, aby se dalo řídit i s následky vážného zranění. „Nadchlo mě, že nebudu závislý na ostatních a budu moci sám svobodně řídit a cestovat. Pro mě to tehdy byla neskutečná motivace,“ vzpomíná Aleš Zelený. Automobil do velké míry vyvážil jeho pohybové omezení.

Jako první auto si koupil vůz ŠKODA ROOMSTER v černé barvě, s motorem 1,6 litru. „Nechal jsem si na něj dát litá kola, aby dobře vypadalo,“ říká vášnivý motorista, který se svou Škodovkou projel Francii, Belgii, Anglii a Skotsko. Toužil po změně, chtěl se v zahraničí uchytit jako dobrovolník, ale to se mu nepovedlo, a tak se zase vrátil domů.

AUTO PRO VOZÍK I PSA

Na podzim 2017 se začal poohlížet po novém autě. Počítal peníze a přemýšlel, jaký model si může dovolit. V jeho úvahách se objevily FABIA i OCTAVIA, nakonec se rozhodl pro auto s velkým kufrem, kam se vejde vozík i jeho psí kamarád. „Udělal jsem si radost a pořídil jsem si model ŠKODA SUPERB,“ směje se Aleš. Pro bílého kombíka jel k dealerovi v Chlumci nad Cidlinou. Pracuje tam jeho kamarád vozíčkář, který přesně ví, co Aleš potřebuje, a dokáže vyslyšet všechna jeho přání a dobře poradit.

Aleš si své nové auto nemůže vynachválit. „Má správné ostré hrany pro chlapa. Auto má dostatečnou akceleraci pro bezpečné předjíždění. Mám rád detaily, jakým je například příplatkové podsvícení interiéru. Z technických věcí mě baví barevný displej Maxi DOT a neocenitelné pro vozíčkáře jsou i elektricky posuvná a vyhřívaná sedadla s pamětí či vyhřívané přední sklo. V tomhle autě se cítím dobře,“ popisuje Aleš přednosti svého vozu. Auto si vybíral i s ohledem na rodinu, kterou by chtěl jednou založit. Líbí se mu, že dětskou sedačku může sám snadno upevnit vedle sebe na sedadlo spolujezdce. Dnes ho auto vozí do práce, na schůzky, na tréninky, turnaje stolního tenisu po celé republice i na výlety do zahraničí.

A jak se Alešovi řídí? Na volantu je vnitřní kroužek, který při stlačení funguje jako plyn. Díky automatické převodovce není třeba ručně řadit rychlosti. Aby se auto rozjelo, je nutné držet brzdový pedál, k čemuž slouží druhá páka vpravo od volantu. Zamáčknutím směrem k palubní desce se zaaretuje brzda a na řadící páce automatické převodovky pak už lze zařadit stupeň D. Levý blinkr a přepínač svícení je v Alešově autě přemostěný tenkou tyčinkou nad volantem tak, aby vše mohl hravě ovládat pravou rukou.

Aleš do auta dokáže nastoupit během pouhých dvaceti sekund, ale hodně záleží, jaký má zrovna den a kolik energie mu právě zbývá. Vždy totiž musí někomu říct, aby mu pomohl naložit nebo vyložit vozík. Devadesát procent lidí je ochotných, ale občas se stane, že ho někdo odmítne. „Někdy je těžké vysvětlit kolemjdoucím, co po nich vlastně chci,“ říká Aleš, který jen málokdy ztrácí dobrou náladu.

Nasedá i se psem do auta a odjíždí do jižních Čech, kde ho čeká jízda na handbicích. Alešův život jede dál.

1. JAK ŘÍDÍŠ?
Od doby, co jsem si pořídil velké, silné auto, nemám vůbec tendenci jezdit rychle, ba naopak mě to zklidnilo. SUPERB poskytuje příjemné svezení. Jsem v klidu a vím, že vždycky podle potřeby můžu zrychlit. Po dálnici jezdím pohodičku sto deset, sto dvacet.

2. S KÝM NEJČASTĚJI JEZDÍŠ?
Se svým psem Dragem, kterého jsem si před třemi lety dovezl z útulku. Je to kříženec středního špice a německého ovčáka. Je hodně aktivní, ale díky pytlíku piškotů jsem ho za jeden večer naučil, aby zůstal sedět v kufru, i když na dálku otevřu zadní dveře, a čekal na můj povel k výstupu.

3. S ČÍM SIS HRÁL JAKO MALÝ?
Měl jsem spoustu autíček, motorek a lego. Braly mě sporťáky, které měnily barvu, když se daly pod vodu.

6. TVÁ NEVŠEDNÍ PŘÍHODA ZA VOLANTEM?
Často mě baví jen tak jet a říct si, že zatočím první zatáčku doprava a pak třetí doleva. Nechám se unášet náhodou a díky tomu objevuji nová místa. Dokonce rád zabloudím. Když někam netrefím, beru to pozitivně, protože poznám místa, kam bych se jinak nepodíval.

7. JAK SPORTUJEŠ?
Mám rád jízdu na handbiku, která mě dokáže zcela unavit. Svoje kolo nemám, protože je to drahá věc, a navíc potřebuju člověka, který mi pomůže z vozíku na handbike i zpátky, a proto jezdím se Sportovním klubem vozíčkářů (SKV Praha). Výhoda je, že SUPERB pojme celý handbike − stačí jen sklopit zadní sedačky. Potom odvezu kolo, svůj vozík i psa Draga. Aby ho nebolely packy, denní porci na kole omezuji do třiceti kilometrů.

8. CO BYS DĚLAL, KDYBY NEBYLA AUTA?
To si neumím představit, protože auto mi nahrazuje nohy.