Priscilia Le Follová: Každá milisekunda v životě je důležitá

Franouzka Priscilia Le Follová okouzluje svým zpěvem v představení Cirque du Soleil^®, ačkoliv ji v roce 2017 postihla rakovina štítné žlázy. Dokázala ji porazit a dnes je její hlas dokonce silnější než předtím. Přečtěte si další příběh plný odvahy.

6. 12. 2018 Životní styl Lidé

Nebyla žádné růžové děvčátko. „Rozuměla jsem si spíš kluky než s děvčaty, lezla po stromech a bruslila,“ vzpomíná šestatřicetiletá bruneta na své dětství, které trávila ve městě Nîmes na jihu Francie. „Zajímala mě spoustu věcí, asi jsem byla talentovaná na sport, ale ve čtrnácti jsem se nechala totálně pohltit zpěvem,“ dodává zpěvačka plná optimismu a energie.

Za okamžik, který odstartoval její pěveckou kariéru, považuje vystoupení na soutěži, kam ji přihlásili přátelé bez jejího vědomí. „Pořád jsem si něco zpívala a kamarádi říkali, že bych to měla zkusit. Moc jsem si to nepřipouštěla, ale oni mě tam vážně přihlásili. Nikdy by mě nenapadlo, že se tomu budu moct věnovat profesionálně. Ten den, kdy jsem měla před všemi vylézt na podium, byl pro mě strašně těžký. Měla jsem šílenou trému a dodnes si to živě pamatuji“ říká. Jenže vystoupení se povedlo a porotci Priscilii doporučili, aby se zpěvu věnovala dál, že má dar od Boha.

Po maturitě tak nepokračovala ve studiích, ale raději dala přednost zpěvu, kterému se začala věnovat profesionálně a vystupovat s orchestrem. „Tou dobou jsem hodně poslouchala popové hvězdy jako Mariah Carey nebo Celine Dion, která mě hodně ovlivnila. Líbila se mi jak svým pěveckým projevem, tak tím, jak funguje na podiu. Vždycky mi připadala hodně uvěřitelná. Ale nešla jsem jen s tímhle proudem. Vlastně jsem odkojená i rockovými kapelami, milovala jsem třeba Deep Purple nebo Led Zeppelin,“ rekapituluje své hudební vzory Priscilia.

Když po splněném snu přijde noční můra

Zpěvačka říká, že nikdy netoužila být slavná. Tvářit se jako hvězda, dělat rozhovory a plnit titulní strany, to pro ni nebyla žádná zásadní motivace. Prostě a jednoduše je šťastná na podiu: „Každý den, kdy můžu zpívat, je pro mě báječný. Miluju cestování, inspiraci od ostatních umělců, to, že s nimi mohu sdílet jedno podium. Miluju skostýmy, barvy, celou tu show, ale také sdělení našich vystoupení, které mají hlubší sdělení týkající se solidarity a provázanosti s přírodou.“ Když se stala součástí Cirque du Soleil^®, byl to pro ni splněný sen.

V roce 2017 jí totiž diagnostikovali rakovinu štítné žlázy. „Ta zpráva byla hrozná. Zasáhla mě strašně silně, asi jako každého, kdo tuhle diagnózu někdy vyslechl. Nejdřív mě samozřejmě napadlo, že možná umřu. A hned potom to, že už si třeba nikdy nezazpívám,“ vzpomíná na nejtěžší okamžiky svého života. Necelé tři týdny poté, co jí rakovinu diagnostikovali, jí nádor úspěšně vyoperovali. Vyhráno však ještě zdaleka neměla.

Tou dobou se Priscilia zmítala mezi nadějí a absolutním zmarem. Život si bez zpěvu nedokázala vůbec představit. Byl by to totiž konec její těžce vydobyté kariéry. A tak vyčkávala a doufala v zázrak. Rozhodla se, že veškerou svou energii věnuje tomu, aby se vrátila. Po třech dlouhých měsících mohla Priscilia konečně začít znovu od začátku. „Bylo to, jako když se malé dítě učí chodit. Vůbec jsem neuměla používat hlasivky,“ vzpomíná. Díky svému vokálnímu trenérovi, logopedovi, kineziologovi a vlastnímu odhodlání ale dokázala téměř nemožné. Nejen, že se vrátila do své původní pěvecké formy, ale v některých polohách se dokonce dostala ještě dál. Zvládla se natolik uvolnit a natolik opřít do svého hlasu, že se 4 měsíce po operaci mohla vrátit v plné síle na podium Cirque du Soleil, do rozjetého novozélandského turné. A tak se podívala do země, o které předtím tolik snila.

Nestresovat se hloupostmi

Dnes se Priscilia dívá na svůj boj s rakovinou s nadhledem, pokorou i vděčností. Překonání nemoci považuje za svou životní výzvu i výhru. „Věřím, že mi rakovina změnila život. Užívám si dnes každou milisekundu a rozhodně se nestresuji hloupostmi,“ říká s úsměvem. Svůj život přestala plánovat a rozhoduje se ze dne na den. Dává hodně na svou intuici i momentální rozpoložení. Jeden malý sen ale pořád má. Ráda by jednoho dne zkombinovala své dvě lásky. „Když jsem byla malá, bruslila jsem, a ráda bych se na led znovu vrátila. Kdybych byla schopná bruslit a zpívat v jedné show, to by bylo něco!“ uzavírá.

Kromě toho ale nevylučuje, že si třeba jednou otevře malou restauraci, kam budou chodit všichni její přátelé. Priscilia je totiž také skvělá kuchařka. A vlastně, kdo ví, co přinese zítřek. „Jestli mi tahle zkušenost s nemocí měla uštědřit nějakou lekci, pak tu, že nikdy nevíme, co přinese zítřek, a tak musíme z každého dne dostat to nejlepší,“ vzkazuje.