Bez ohledu na situaci, svůj nápoj drží vždy pevně v ruce. Na mistrovství světa jezdí ve dvou až deseti lidech, podle toho, kolik kámošů se mu ve svém domácím sport baru podaří přemluvit na ”největší pařbu roku”. Pocit sportovního dramatu u něj nestoupá podle herní situace, ale na základě skóre na baru. Utkání sleduje bedlivě, ale ještě více pozornosti věnuje klesající hladině ve svém kelímku. Situaci obvykle řeší nákup extra kelímku do zásoby. To, že během stání ve frontě prošvihne rozhodující gól, považuje za součást života, který není fér, ale se kterým se stejně nedá nic jiného dělat. Pokud ho gól zastihne na tribuně, samou radostí polévá mokem i kolem sedící fanoušky. Nikdy sice úplně neví, jak to večer dopadlo, ale ráno je internet plný fotek, na nichž se sápe na roztleskávačky, válí se na zemi u hráčů v šatně a ve skyboxu polévá britskou královnu šampaňským.