První evropský rozhodčí v NHL

Vidí hru pouze černo-bíle. To také musí, protože rozhodují o tom, co je správné a co ne. Co v tomto případě znamená „pouze“? Rozhodčí jako Marcus Vinnerborg dávají své lásce k lednímu hokeji mnoho. Tento Švéd si tím vysloužil silný obdiv dokonce i ze strany Severoameričanů.

8. 5. 2017 Škoda svět

Nikdy tomu neříkal cíl, nikdy to také za cíl nepovažoval. Slovo cíl jednoduše nebylo správné označení pro jeho směs přání a skutečnosti. Cíl, to bylo pro Marcuse Vinnerborga vždycky něco, čeho chtěl dosáhnout. Něco, o čem by později mohl říct: dokázal jsem to. Že by se stal rozhodčím v nejlepší hokejové lize na světě, Národní hokejové lize, mezi takové jeho cíle dřív nepatřilo. Konec konců se to ještě žádnému Evropanovi nepodařilo. Vinnerborg je Švéd, a proto to nepřicházelo v úvahu, bez ohledu na to, jak je dobrý – myslel si: „Je to sen, nikoli cíl,“. Potom však přišel okamžik, kdy se jeho sen stal nejprve cílem a potom skutečností.

V roce 2010, poté co Vinnerborg po čtyřech mistrovstvích světa poprvé v kariéře směl být nestranným soudcem při olympiádě, mu zavolal Terry Gregson. Gregson byl sám rozhodčím už dávno a současně patřil také mezi ředitele NHL. Zeptal se Vinnerborga, zda by si chtěl zkusit jednu sezonu v USA a propracovat se přes nižší ligy až do NHL. Vinnerborg souhlasil. Už po deseti zápasech v Americké hokejové lize (AHL) stál v listopadu poprvé na ledě v NHL. Tým Dallas Stars vyhrál 2:1 proti týmu Anaheim Ducks. Předběžné korunování jeho kariéry mělo rychlý průběh: v roce 1987 začal Vinnerborg působit jako rozhodčí, v roce 2006 se stal profesionálem a v roce 2010 prvním Evropanem v NHL. „Teď si mohou všichni evropští rozhodčí stanovit tento cíl, pokud chtějí, protože teď už je to možné,“ řekl Vinnerborg po uskutečnění svého snu, „jsem rád, že jsem se stal součástí tohoto vývoje.“

Evropští rozhodčí jsou v porovnání se severoamerickými většinou v nevýhodě, protože ti se často pro tuto cestu rozhodují už v 15 letech. To se těžko překonává. Vinnerborg studoval učitelství německého a anglického jazyka, byl dobrý, nadšený, měl jemný cit. Těšil se z každé vteřiny na ledu. Po dobu dvou let, v 190 povinných zápasech. Potom přestal. Jeho sen se stal skutečností, svého cíle dosáhl, ale život v amerických ligách byl jiný, než jaký si představoval. Během devíti měsíců strávil více než 150 nocí v hotelu a přerušil kontakt se svými dětmi. Lední hokej byl jeho život, ale nechtěl, aby jeho život byl jenom lední hokej. V současnosti píská ve Švýcarsku.